PORADNA PRO RODIČE A BLÍZKÉuživatelů návykových látek

Nikdy jsem si  nemyslela,

že v mém životě může přijít horší den, než když mě opustil můj bývalý manžel a nechal mě samotnou se čtrnáctiletým klukem. Už je to víc než čtyři roky a myslela jsem si, že všechno špatné je za mnou. Syn sice  na střední školu jít nechtěl, ale říkala jsem si, že vyučit se číšníkem nakonec také není špatné, může si přijít na slušné peníze a aspoň si vynahradí, že jsme se museli hodně uskrovňovat. V posledním roce, kdy s námi začal bydlet můj přítel, jsme si žili docela spokojeně. Samozřejmě, můj přítel synovi otce nemohl naradit a ani nechtěl,  ale byla jsem ráda, že oba chlapi, jak jim říkám, si na sebe zvykli a trochu se i skamarádili. Jenomže teď se všechno rozsypalo a já jsem na to zase sama.

Začalo to hádkou o synův radiomagnetofon. Nebyla to první věc, která z domova zmizela, syn vždycky tvrdil, že to či ono půjčil nějakému kamarádovi, který to určitě brzy vrátí, a věci se opravdu po čase objevily doma, ale tenhle přístroj stál hodně peněz.  Chtěla jsem, aby si ho rychle od kamaráda vyzvedl, přece takhle nemůže s věcmi zacházet, syn se napřed vymlouval, ale pak přiznal, že ten drahý dárek k Vánocům prodal. A prodal prý i leccos dalšího, co se z domova ztratilo a já jsem si toho ani nevšimla. "Na co potřebuješ peníze, snad ne na fety?" vyhrklo ze mne, sama nevím, jak mě to napadlo, prostě o tom pořád slýchám od známých a v práci. "Když to chceš vědět, tak se podívej, stejně by to jednou prasklo," řekl můj syn a vysypal z tašky na stůl injekční stříkačku a ještě nějakou lžičku a papírky. Ach Bože, to byl šok! Vyklopil mi, že už půl roku si píchá do žíly pervitin, nebo perník, jak tomu říkají. A jako by toho nebylo dost, přiznal se, že dal do zastavárny pár mých cenností, které jsem schovávala na dně skříně, a dokonce kradl v obchodních domech, aby měl peníze na tu svou drogu. Ani jsem se nevyptávala na podrobnosti,  jak  mě to zdrtilo. Můj vlastní syn, a něco takového!

Lhala bych, kdybych řekla, že to přišlo jako blesk z čistého nebe. Tušila jsem delší dobu, že něco není v pořádku. Syn přerušil učení, prý na rok, protože si potřebuje vydělat nějaké peníze, ale žádnou stálou práci si nenašel a někdy se doma válel a spal třeba dva nebo tři dny. Viděla jsem na svém příteli, že mu to vadí, ale nic neříkal, nechtěl zasahovat. Proč nezasáh, proč neuhodil pěstí do stolu, že to takhle dál nejde, kluk se poflakuje celé měsíce a já ho nejen živím, ale ještě mu dávám kapesné, jak byl zvyklý, když chodil do učení a sem tam nějakou tu pětistovku  navíc! Ne, to bych od svého přítele chtít nemohla, sama jsem měla něco udělat a nenechat to dojít až sem.

Něco jsem hrozně zkazila, něco jsem udělala špatně.  Asi už před léty, když byl syn v pubertě, jsem dělala nějaké chyby, určitě je to hlavně moje vina, že se syn dal na drogy. Ale což jsem mohla všechno stihnout, když jsem s ním byla sama? Což můžu za to, že jsem s ním zůstala sama? Je mi z toho moc těžko, vyčítám si, jaká jsem byla špatná máma a mám strach o syna. Což jestli ho zavřou za ty krádeže nebo za to, že má u sebe drogy? Bude mít úplně zkažený život. To si určitě nezaslouží, je to v jádru hodný kluk, jistě ho svedli nějací špatní kamarádi.   Teď je asi zase někde s nimi, vůbec je neznám, ale představuju si, jak někde sedí v parku, smějí se a píchají si do žíly to svinstvo, za peníze z jeho radiomagnetofonu a z mé brože po babičce! Neměla bych to přece jen ohlásit na policii, jak mi to radil můj přítel?

Svěřila jsem se mu,  když přišel domů z práce, komu jinému bych se měla svěřit? Ale on nic nechápe, pro něj je to všechno jednoduché. "Podej na něj trestní oznámení," to byla první rada. A druhá rada ještě lepší: "Vyhoď ho z bytu, na ulici třeba přijde k rozumu." A ještě si přisadil: "Když nepůjde on, půjdu já." Prosila jsem ho, aby to neřešil takhle tvrdě, nechal se přemluvit, ale na jednom trval: "S feťákem se žít nedá, nebudu se dívat na to, jak nás okrádá a tebe ničí. Musí jít na léčení, aby se z toho dostal."  Na léčení ... to by snad pomohlo, ale jak ho tam dostat? Už mu bylo osmnáct a k ničemu ho nemohu nutit. Když se mi přiznal, prosila jsem ho, aby toho nechal, a on mi odpověděl: "Neboj, mami, mám to pod kontrolou." Myslel tím asi, že může přestat, když bude chtít, ale proč nechce? Proč chce ty drogy brát dál? 

Jak mu mám pomoct? Co mám vůbec dělat? Jsem na to zase tak hrozně sama. Hlavně aby neměl AIDS.

Fakta - o trestním postihu v souvislosti s drogami

Užívání drog samo o sobě není v ČR trestné. Podle novely trestního zákona z r.1997 (§ 187a tr.zákona) je však trestné držení nezákonné drogy i pro vlastní potřebu v množství "větším než malém". Toto množství u jednotlivých drog je stanoveno v tabulkách, které má policie i soudy.  Trest může být až 2 roky odnětí svobody. Množství "menší než malé" má být stíháno jako přestupek. Již předtím trestní zákon (§ 187 tr.zákona) stanovil jako trestný čin výrobu nezákonných drog (tedy i pěstování marihuany),  jejich dovoz, vývoz, překupnictví, prodej a držení za účelem distribuce. Totéž platí pro přípravky a pomůcky k výrobě drog (§ 188).  Paragraf 188a  stanoví jako trestný čin šíření toxikomanie (svádění, podněcování, propagace). Drogová kriminalita zahrnuje i trestné činy, které páchají uživatelé drog, aby si opatřili drogu nebo finanční prostředky na ni - jsou to především krádeže, dále zpronevěry, vloupání, padělání úředních listin apod. Někteří drogově závislí, aby získali drogu,  pomáhají dealerům nebo sami s drogami obchodují - pak mohou být trestáni podle § 187. Skutečnost, že  je někdo závislý na droze, ho nezbavuje trestní odpovědnosti, jestliže se však už léčí nebo má vážný úmysl se léčit, může k tomu soud při stanovení výše trestu přihlédnout.

Jestliže je někdo zadržen pro podezření z trestného činu, může být v cele předběžného zadržení maximálně 48 hodin. Dále už  nastupuje vazba, o níž rozhoduje soud. Podezřelý  i svědek má právo na právní pomoc  od samého počátku a nemusí vypovídat, pokud by to bylo v jejich neprospěch. Blízcí příbuzní podezřelého mohou, ale nemusí vypovídat jako svědci. Stejně tak mohou, ale nemusí podat trestní oznámení, pokud byl trestný čin spáchán na jejich majetku (např. krádež peněz či věcí v rodině).       

Často kladená otázka: co mám dělat, když zjistím, že moje dítě bere drogy?

• Nestyďte se za to, že Vaše dítě bere drogy. Každému se to může stát, i když ne každý si to dovede přiznat. Jedná se o realitu a je potřeba se k ní postavit a jednat. Tím, že si tuto realitu nepřipustíte, škodíte dítěti i sobě. Také záleží na tom, o jaké drogy se jedná, ale ani to nemění nic na tom, že se něco děje - jde o problém spojený s drogami, který ohrožuje Vaše dítě i celou rodinu.
• Nepanikařte! Je dobré si celou situaci "v klidu" promyslet. Promluvte si s partnerem nebo s někým blízkým. Drogový problém nevznikl ze dne na den. Je pravděpodobné, že dítě bere drogy delší dobu. Může se jednat o experimentování s drogami, ale může také jít o pokročilejší stádium.
• Informujte se! Vyhledejte dostupné informace - v odborné literatuře nebo přímo v odborných zařízeních (telefonicky, e-mailem, osobně).
• Buďte důslední! Je potřeba si dopředu promyslet, zda pravidla, podmínky či postup, ke kterým jste se rozhodli, jste schopni i dodržet. Je nutné, aby oba rodiče byli v přístupu k dítěti jednotní a na řešení situace se podíleli společně.
• Vyhledejte odbornou pomoc! V situaci, kdy si sami nevíte rady, se obraťte na odborné zařízení. Do takového zařízení můžete přijít společně se svým dítětem a pokud Vaše dítě odmítne, i sami. Pokud Vaše dítě bude chtít vlastní problémy řešit bez Vás, neznamená to, že Vy sami byste neměli vyhledat odbornou pomoc nebo že byste neměli vyhledat pomoc společně.
• Nenechte se ukolébat prohlášením Vašeho dítěte, že situaci má pod kontrolou. Nepouštějte se do obecných diskusí o drogové problematice, ale hovořte o problému, který se Vás přímo týká.
• Nezapomeňte na ostatní členy rodiny
• Neočekávejte jednoduché, zázračné a rychlé řešení

Rada, jak ušetřit - BYT

U vás doma by mělo být jasné -

• koho si vaše dítě může přivést domů a kdy
• co může vbytě dělat a koho si pozvat za vaší nepřítomnosti
• co jsou "jeho věci" a co snimi má a nemá dělat, a stejně tak, co jsou "vaše věci" a co snimi dělat může a co nesmí
• jaká je míra jeho soukromí a vašeho soukromí
• co znamená "dát" a co znamená "půjčit a vrátit"
• jaké má povinnosti při udržování pořádku vbytě a ve svém pokoji
• a když už dospělo, za jakých podmínek svámi může bydlet, kdy ho vážně vyhodíte a za jakých podmínek se může vrátit