Závislosť
Kiki
Dobrý deň, neviem čo mám už robiť. Môj priateľ (19r.) Začal vo veľkom množstve piť alkohol... Už 4roky huli trávu a skúšal aj MDMA, "kolesá".
Teraz keď je opitý je nevyspytateľný. Nevníma, že je u neho niekto s kým sa predcvilou rozprával (príklad: išli sme fajčiť on išiel dovnútra,s kamošom sme dofajcili prišli dnu a on zacal hukat načo sme prišli, veď sme tam neboli), keď začne hukat že všetkých 3och vás zabijem (bola som tam len ja a kamoš s ním a neviem kde videl tretiu osobu). Chcem sa spýtať či to môže byť nejaká psychická porucha... Liečiť sa na alkoholizmus nechce. Niekde na internete som ale čítala vraj to môže túto agresiu a tieto nálady vyvolávať to že človek niekedy už užíval nejaké drogy. Môže to byť napríklad z pervitínu? Keď som sa ho pýtala vraví že on to niekedy nemal ale nechápem prečo mu potom prepína keď je opitý.... A na to že má 19 rokov pije niekedy aj každý deň a je z neho troska keď je opitý.... Neviem čo ďalej, ak budete vedieť zodpovedať nejakú z tých otázok budem rada .... Som zúfalá
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Dobrý den, Kiki,
díky za dotaz i za důvěru.
Píšete, že přítel experimentuje s drogami - zmiňujete užívání většího množství alkoholu denně, ale také marihuanu a extázi. Chování, které popisujete, může souviset s užíváním těchto látek, ale také nemusí. Jak sama tušíte, mohlo by jít i o jiné návykové látky, nebo jejich kombinaci, nebo také nějakou psychickou poruchu. Někteří lidé bývají agresivní i po užití alkoholu. Není v našich silách takhle na dálku a hlavně bez zapojení přítele důvody rozklíčovat.
Pokud je však přítel agresivní, dávejte v prvé řadě pozor na sebe!
Možná že ve chvíli, kdy bude sttřízlivý, se vám podaří najít okamžik, kdy mu budete moci říct o tom, co se děje, když je opilý. Ale na takový rozhovor je lepší se dopředu připravit a třeba se i s přítelem domluvit, že byste s ním ráda mluvila v době, kdy bude střízlivý. Do té doby byste si mohla zajít do poradny a na podobný rozhovor se trochu připravit, co myslíte? Promyslela byste si, co byste mu ráda řekla a jak. Většinou nefungují ultimíta, výhružky ani vydírání a pláč. Lepší bývá držet se stroze popisu událostí - co jste viděla, slyšela, jak se choval, co říkal. Pak mluvte o tom, jak se cítíte - máte o něj obavy, záleží vám na něm, je to váš přítel, ale jeho chování je pro vás nepříjemné, nesrozumitelné, nevíte, co v takové chvíli dělat, cítíte se ohrožená, máte strach o něj, ale i o sebe a svoje bezpečí. A možná by stálo za úvahu od něj v takových chvílích raději odejít. Bude-li vás nebo někoho dalšího ohrožovat, není od věci zavolat policii (a klidně mu dopředu oznamte, že to uděláte, pak to ale dodržte).
A poslední věc, o které jistě stojí za to přemýšlet (ať už v poradně, nebo sama): Pro přítele může být matoucí, že s ním i přes agresivní a bláznivé chování zůstáváte. Možná by nebylo od věci stanovit si sama pro sebe hranice, za jakých ještě s přítelem budete, a co už je pro vás (byť ho máte ráda) nepřijatelné. Svým způsobem je někdy rozchod, třeba i jen do doby, než se prokazatelně něco změní, velmi srozumitelnou zpětnou vazbou.
Snad tedy alespoň takto. Budu ráda, když se znovu ozvete, jak se situace vyvíjí. Kdybyste stála o kontakt na poradny, napište, která větší města jsou vám dobře dostupná.
S pozdravem,
Gabriela Minařík.
Zpět