Hulič v rodině
Evča
Dobrý den, s přítelem jsem si založila rodinu. Máme krásnou 14 měsíční holčičku. Chvilku před porodem jsem se nastěhovala k němu do rodinného domu. V přízemí bydlíme my v patře přítelovo rodiče a nad nimy příteluv mladší bratr 36let. Je to hulič před všemi se skrývá , rodičům lže že nehulí a tím jim zavře pusu. K tomu všemu vytáhne za den ještě 2 krabičky cigaret.
Jde o to že nechceme aby naše dcera vyrůstala v jeho společnosti. Když jsem navrhla že se odstěhujem, tak mi to přítel hnedka zavrhl že nebude utrácet za nájem když tu má barák a děláme si ze stodoly vlastní baráček.
S přítelovo bratrem už jsme mluvili všichni jak po dobrém tak po zlém, byli domluvené mezi všemi určitá pravidla aby se aspoň mě a mé dcery vyhýbal pokud to bude možné a nevšímal si nás. Aby nehulil za našima dveřmi že se mi to natáhne do bytu kde je i malá.
Celou dobu co se malá narodila a my mu domlouváme jen slibuje ale nekoná . Vznikají tu jen hádky. Naposledy včera šla jsem po chodbě, on se chystal ven ,jakmile mě uviděl tak mi jeho prádlo hodil pod nohy. Ve mě to začalo vařit a jak jsem chtěla rychle zmizet tak jsem automaticky zhasla světlo. Začal na mě přes dveře řvát abych se uklidnila že nejsem normální. Já byla ticho ani jsem nepipla. Šla jsem k malé že spinkala tak jestli ji nevzbudil. Tím že jsem mlčela vtrhnul mi do chodby a to jsem se do něj pustila. Aby vypadnu a že nemíním poslouchat nějaké keci nějakého feťáka a zavřela jsem. Malou mi samozřejmě vzbudil a řval za dveřmi dál že mi dá taky na sklidnění. Pak na něj zakřičel přítel aby se už uklidnil. To na nás začal řvát že jsme dementi ať se jdeme léčit.... a takových podobných naschvalů tu máme 2x-3x do týdne, a to se kolikrát ani neangažuju jen projdu a nedělám nic. Co s tím s ním prosím o radu? Nechci aby nám zničil rodinu já sama vyrůstala bez táty a vim jaké to je nechci aby to tak měla i naše dcera.
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Zdravím vás, Evčo,
díky za dotaz i za důvěru, se kterou se na naši poradnu obracíte.
Umím si představit tu nepěknou atmosféru a napětí, ve kterém v tuto chvíli společně fungujete. Obávám se však, že jestli bude bratr přítele hulit trávu nebo ne, je primárně jeho rozhodnutí. Máte pravdu, že by jím neměl zbytečně obtěžovat své okolí. Ale nejspíš domluvy příliš nefungovaly. Umím si představit, že v nich bratr přítele neviděl nic jiného, než tlak z vaší strany, aby on něco změnil, aniž by on sám viděl nebo vnímal, že je jeho chování nějaký problém. Dost možná má on sám pocit, že v něčem ustoupil, ale všichni jsou stále nespokojení. A tak to trochu vypadá, že nakonec nejde jen o hulení, ale celkově o společné fungování v domě, možná i nějaké změny, žárlivost, ochotu dělat ústupky a změny. Nebo se pletu?
V situaci, kdy se několikrát do týdne hádáte, by bylo dobré zajít si o situaci promluvit s někým nestranným. Ideálně do poradny pro mezilidské vztahy. Co vy na to, dávalo by vám něco takového smysl? Do poradny byste mohla zajít nejprve sama, případně s přítelem. Mohla byste tam mluvit o všem, co vás k současné situaci a dohadům napadá, pojmenovat, jak se cítíte a s čím vším se vám podobné pocity pojí, zkusit najít, co přesně by vám v tuto chvíli alespoň trochu ulevilo (někdy je to i maličkost, která situaci odlehčí - třeba vědomí, že to jednou skončí, nebo to, že si dám termín, do kdy to nebudu řešit apod.). Podle toho, co píšete, to vypadá, že se s přítelovým bratrem moc nemusíte a dáváte si to celkem jasně najevo. Zní to, jako kdybyste se navzájem zaháněli do kouta a neměli prostor, kde byste se společně mohli potkat a domluvit se, co dál . Začít se změnou můžete u sebe právě tak, že ten prostor najdete. Nejde o to si nechat vše líbit, ale naopak pochopit svoje vlastní naštvání, i naštvání na druhé straně, ulevit si a zkusit hledat hranice a konstruktivní řešení. Z toho, co píšete, to vypadá, že je v tuto chvíli domluva zablokovaná na obou stranách ... co tedy zkusit něco změnit na vlastní straně tak, aby se vůbec řešení hledat dalo?
Kdyby vám dávala návštěva poradny smysl, napište, která větší města jsou vám dobře dostupná, poslala bych vám kontakty.
Držím palce, a v dnešní době přeju hodně sil a trpělivosti,
Gabriela Minařík.
Zpět