PORADNA PRO RODIČE A BLÍZKÉuživatelů návykových látek

Zda jde s tím vůbec něco dělat.

Broňa

Moje matka má 80 let a roky je závislá na lécích, nejvíc na tramalu a neurolu. Její chování je pro rodinu vyčerpávající a dle právníka a její obvodní lékařky nemáme šanci s tím vůbec nic dělat, pokud nebude chtít sama. Podezření na závislosti na lécích jsem měla již několik let, ale nikdo mi to nevěřil. Tatínek to věděl, ale sám byl těžce nemocný, tak tiše trpěl nálady své ženy a mne prosil, abych ji nic neříkala, že pak to vše odnese. Tatínek zemřel před 3 roky na rakovinu. Měl silné bolesti, ale morfin odmítal dlouho, ale nastala doba, kdy bolest byla silná a sestřičku ze Stromu života poprosil, aby mu morfin dala, naštěstí jsem zrovna byla u něj, tak přes protestování matky morfin dostal. Řvala na něj, že neví, co je to bolest a jiné zlé věci. Sestřička mi řekla, že má strach, že po úmrtí bude terorizovat mne, což se stalo, těžko se to popisuje. Od obviňování ze smrti otce, který kolem ni skákal, aby měl pokoj, až po vyhrožování. Diky jejímu chování jsem na tom psychicky byla špatně, vytvořily se mi žlučníkové kameny a požádala jsem lékařku o pomoc. Dnes beru prášky, k matce nechodím a je mi lépe. Bohužel ostatní příslušníci rodiny na tom také nejsou dobře a nevědí, co mají dělat, neboť jim vyhrožuje. Matka má zajištěnou péči od Diakonie, no tam už také mají svoje zkušenosti.
Je to prostě začarovaný kruh z kterého nevidíme cestu ven.
S pozdravem a přáním příjemného dne
Broňa

Zpět