pro Martina H.
Natálka
Já neberu a nikdy jsem nic nebrala. A moje otázka jestli ho mám nechat umřít je docela na místě i když zní pěkně blbě. Jde o to, že ho mám ráda, i přesto, že je závislý na pervitinu si ho stále vážím, ale nevím si rady. V Sananimu jsme spolu byli třikrát, v Drop-inu 2x, ale on se léčit prostě nechce. Nechce a já si pořád myslela, že ho nějak přesvědčím, přiměju ho k tomu. Ne! Prostě ne, všechno odmítá a mluví pořád o smrti. Jeho rodina je zoufalá, já jsem zoufalá a je nám to všem na nic. Nechci být domýšlivá, ale já jsem to jediný, co ho ještě trošku brzdí. Ve chvíli kdy se od něj odstěhuju, rozjede se ještě víc a to bude konec. Proto ta moje otázka "mám ho nechat umřít"???
Odpověděl: Martin Hulík
Možná se rozjede, asi na tom bude hůř než teď, možná najde prostor pro vlastní zodpovědnost za svoje chování. Kdo ví. Otázka je, zda musíte být u toho a protrpět si to s ním, zvlášť když je to dosud marné. Ale jak už jsem vám napsal, nechci vám udílet paušální rady, respektuji, že to není jednoduchá matematika. Zkuste rodičovskou skupinu v DS, mohlo by vám to pomoci. Kdybyste ještě před tím chtěla s někým promluvit individuálně, jistě se s někým z kolegů ve stacionáři dohodnete.
Hodně štěstí.
Zpět