Posledna nadej!
jana
Vazeni, napriek tomu, ze uz, zial, nezijeme v spolocnom state, dovolujem si poziadat Vas o pomoc. Od roku 1992 pracujeme s manzelom v Taliansku. Nas 28 rocny syn tu vystudoval medicinu, tu pokracuje v specializacii a vlani sa ozenil so slovenkou, tiez lekarkou, s ktorou chodil 9 rokov, z toho 2 roky byvaju spolu. Mesiac po svadbe sa jej priznal, ze berie pervitin. Tvrdi, ze to vyskusal uz ako 14 rocny, ale pravidelnejsie ho berie asi rok a pol. Bol ochotny skontaktovat sa s miestnym centrom prodidrogovej liecby, abstinoval asi 2 mesiace a sporadicky chodil na pohovory s psychiatrom. Cez vianoce, pocas pobytu na Slovensku, ako aj zaciatkom februara (opat pri navsteve doma) recidivoval, trpel stihomamom, mal suicidalne sklony a pocas doznievacej fazy mal velke problemy chodit pravidelne do zamestnania. O svojej zavislosti sa uz priznal aj nam, rodicom. Opat zacal navstevovat psychiatra, ktory mu predpisal lieky proti depresii, najprv Prozac, neskor Zyprexa. Dokazal abstinovat dva mesiace, ale pri navsteve Slovenska zase podlahol. To iste sa opakovalo po dalsom mesiaci abstinencie. Lieky uz prestal uzivat a momentalne 2 tyzdne abstinuje. O drogovej zavislosti sme uz prestudovali vsetko dostupne a najma Vase stranky nam pomohli pochopit mnohe suvislosti. Je nam jasne, ze s touto drogou maju v zahranici malo skusenosti, preto Vas prosim o radu pri nasledujucich otazkach: 1) ma vyznam synovi branit chodit na Slovensko, kde hned po prichode vyhlada svoju "partiu" a nadroguje sa, 2) ako ho presvedcit, ze aj taketo kvazisporadicke uzivanie je skodlive. Napriek tomu, ze je lekar, nam tvrdi, ze pervitin je droga ako alkohol, pripadne by mal byt na predpis aby v nom bolo menej skodlivych primesi, 3) stale mame pocit, ze este nedospel k presvedceniu, ze musi s tym uplne prestat. Niekedy sa zda, akoby nas uzivanim drogy chcel vsetkych trestat a hovori, ze ak mu nedame pokoj tak sa zase "spraska". Poradte nam, prosim Vas, ako ho motivovat. Vyskusali sme uz mierny pristup zalozeny na dohovarani a vysvetlovani (najma zo strany jeho otca), drasticky (po poslednom relapse som s nim prerusila akykolvek kontakt). Jeho manzelka mu najprv chcela pomoct, ale po 9 mesiacoch jej uz dochadza trpezlivost a chce si sama zariadit zivot. Ja osobne ju v tom podporujem, lebo zo zavislym (od cohokolvek) clovekom sa neda normalne zit, 4) myslite, ze telefonicky kontakt, alebo osobna navsteva Vasho centra by mu mohla pomoct zmenit nazor a doviest k abstinencii, 5) mohla by byt v jeho pripade ucinna ustavna liecba? Uz sme sa obratili na centrum v Bratislave, ale mali sme rozpacity dojem, akoby pokial syn neuziva heroin, tak to netreba dramatizovat. Dakujem Vam za Vasu nesmierne potrebnu cinnost a zelam vela uspechov. Jana
Odpověděl: Dana Pěčová
Zaujala mě vaše věta o tom, že máte pocit, jakoby vás syn chtěl za něco trestat. Dále, že jak ho nenecháte na pokoji, tak se zase "spráská". Rozumím vaší starosti o syna, je těžké dívat se, jak si ničí život a rodinné vztahy. Možná zkuste poodstoupit a přenechat mu zodpovědnost za jeho život se vším, co k tomu patří. Víte, možná má nějaký důvod k tomu, co dělá. Zkuste mu nechat prostor k vlastnímu rozhodnutí, co vlastně chce. Můžete mu samozřejmě zakázat návštěvy doma, můžete s ním udělat dohodu, na které se domluvíte, můžete s ním přerušit všechny kontakty, ale pervitin si může najít celkem všude. V tom, na čem se domluvíte, buďte důslední. Zda by byla účinná ústavní léčba nejsem schopná bez kontaktu s ním posoudit, problém je v tom, že pokud by sám nechtěl, tak by to nemělo smysl. Ale určitě mu můžete dát kontakt na naše zařízení Denní stacionář tel. 02/20 80 31 30, kde by si mohl domluvit poradenskou konzultaci. Podle toho, co píšete, tak problémy má již docela veliké, tak je možná otázka času, kdy sám pomoc vyhledá. Držím vám palce.
Zpět