Pervitin peří piko perník
Vree
kod:107088 Opět nemohu,než Vám velmi poděkovat za péči,s jakou se věnujete Své práci. Patrně máte pravdu a i já jsem mnohokrát přemýšlel o konzultaci s odborníkem,jenže jsem nikdy nenašel dost odvahy,nebo jsem, (záleželo na momentálním rozpoložení) vzal vzniklou situaci tak,že ji prožívá témměř každý a každý se s ní dokáže vypořádat,tak proč ne já. Pokusil bych se Vám ve stručnosti načrtnout situaci. S oním přítelem jsem se poznal před lety,když mi bylo asi 25 a jemu 22 let.Byla to láska na první pohled.Před ním jsem měl několik vztahů a v několika jsem si myslel,že dotyčného miluji.To se však po prvním setkání s "M" změnilo.Bylo to něco neuvěřitelného.Vztach fakticky trval jen několik měsíců (už v té době jsem měl podezření na drogy,ale pramálo jsem o tom věděl).Po těch několika měsících,stejně náhle a krásně jako začal,tak i stejně náhle a smutně skončil.Chvíli jsem se pokoušel bojovat a získat jej zpět.Marně. Pouze jsem se ponížil sám před sebou. Po té jsem se samosebou trápil,jako každý po vztahu,do kterého investoval veškeré svoje city a který myslel jej naprosto vážně. Potom jsme se pět dlouhých let neviděli,vijma pár letmých setkání někde na autobusovém nádraží,či podobných místech. Ale ať jsem se snažil sebevíc,nedokázal jsem zapomenout. Absolovoval jsem i několik dalších vztahů. V naději,že najdu někoho,na kom mi bude záležet stejně,ale bohužel bezvýsledně. (Upozorňuji,že jsem nesrovnával,či se alespoň snažil..) Když už jsem zapoměl vědomě,přivodili mi Ho sny. A teď po pěti letech se objevil a bylo to na malou chvíli fajn.Měl jsem trochu strach,že se objevil z nějakých zištných důvodů.Peníze nocleh... A byl připraven jej odmítnout.Ale nic z toho nechtěl. Jen být se mnou (jak alespoň říkal). Bylo mi s ním překrásně. Ale potom zase zmizí a já trpím.Postupně se z toho sám nějak léčím a až se přez to nějak přenesu,ozve se znova. Záleží mi na něm,ale také na sobě. A myslím,že to není sobectví z mé strany. Tak nějak to asi je.Může se to zdát jako pitoreskní romantický románek,nebo jakkoli jinak,ale já si nemohu pomoci a tvrdím že ho miluji. Pokusil jsem se být co možná nejstručnější. Jen abych vám osvětlil situaci. Kontak na některého z Vašich kolegů z Brna,Rosic,Ivančic,či okolí samozřejmě přijmu a rád ale to rozhodnutí bude zase jen na mě :) (s kamarádkou si vždycky říkáme "kdybychom to tenkrát v těch 17ti věděli jak je život komplikovaný a složitý..." :) Takže Vám znovu děkuji a velmi Vás zdravím. Vree PS:Omlouvám se za případné překlepy:)
Odpověděl: Bára Orlíková
Nejste v lehké situaci. Rozhodně si nemyslím, že by to svědčilo o vašem sobectví, pokud se po tom všem zaměříte nejen na přítele, ale taky na sebe. Spíš to svědčí o vašem zdravém rozumu. Je jasné, že rozhodnutí o tom, zda vyhledáte někoho z odborníků je na vás a nikdo vás k tomu nemůže nutit a nejde to lámat přes koleno. Ale jak už jsem vám psala, myslím, že za pokus to stojí, pokud cítíte, že by vám to k něčemu mohlo být. Mám svou zkušenost s tím, že psychoterapie zrovna v těchle složitých vztahových věcech pomůže, když se do toho pustíte. Chce to samozřejmě do toho něco vložit a nečekat, že se věci vyřeší hned a samy od sebe, ale mnohonásobně se vám to vyplatí. Kontakt vám seženu, zatím pátrám po někom vhodném. Napište mi kdyžtak na můj mail orlikova@sananim.cz a já vám kontakt pošlu, jakmile ho budu mít. Zatím držím palce. A koneckonců - první a nejdůležitější krok jste udělal už jen tím, že jste napsal sem, ve vašem případě to muselo stát dost odvahy.
Zpět