pro Dr. Minaříka - poděkování
l.a.
Dobrý den, pane doktore. Sleduji tuto poradnu pravidelně více než rok, přečetla jsem snad všechny dotazy i odpovědi, a to z důvodu, že se snažím získat co nejvíce informací ohledně drogové závislosti. Já sama nemám žádnou osobní zkušenost, impulsem bylo zjištění, že moje dcera bohužel patří mezi tuto skupinu lidí, kteří svůj svět chtějí vidět pod vlivem drogy. Veškeré moje snahy o pochopení, prosby o změnu životního stylu, změnu přátel, obnovení zájmů, nebyly z její strany vyslyšeny. Situace došla tak daleko, že jsem nemohla nadále sledovat její šílený úpadek, rozpíchané ruce, vystrašené oči. Protože nepomohly ambulatní návštěvy v Trianglu a nebyla plnoletá, odvezla jsem ji do Bohnic, kde absolvovala tříměsíční léčbu. Dle vyjádření terapeutů a lékařů spolupracovala dobře. Po ukončení léčby nastoupila do jiné školy mimo Prahu, kde je dodnes. Domů dojíždí na víkendy. Původně měla domluvené doléčování u Vás v Sananimu, bohužel z důvodu jejího pobytu mimo Prahu k němu nedošlo. Sama tvrdila, že situaci zvládá a že nikam jinam docházet nebude. Nechala jsem to na jejím rozhodnutí, měla jsem pocit, že když bude v jiném prostředí mezi novými lidmi, že má šanci. Po pěti měsících je současná situace přibližně taková. Protože musí být přes týden na "vesnici", víkendy tráví lidově řečeno jako urvaná ze řetězu. Chodí buď po různých akcích nebo hospodách, moje návrhy na trávení volného času odmítá, prý ji to nebaví, nemám ani moc šancí, většinou přes den spí. Pouze při pobytu na horách (od malička velice ráda a dobře lyžovala) jsem cítila, že se nechala unést a chytlo jí to. Snažím se s ní udržovat za každou cenu kontakt, denně ji volám, ptám se jí na vše, co prožívá včetně chutí na drogy. Tvrdí mi, že žádné tvrdé drogy nebere, "pouze" prý zahulí a popije. Moje argumenty a příklady z poradny, že je to nebezpečné, moc nebere a chová se nadále podle svého. Trápí mě její velice hrubé chování, zdá se mi, že se dokáže ovládat pouze v případě, když potřebuje peníze. Jinak je strašně popudlivá, na maličkosti reaguje jako Etna těsně po výbuchu. Bohužel má i sebepoškozující chování, rozřezala si předloktí ruky o střep do čtverečků jako šachovnici. Musím přiznat, že všem členům rodiny došel dech a nadále s ní raději nekomunikují nebo se jí vyhnou. Takže jsem zůstala sama, zatím jsem nepřekročila tu pomyslnou hranici, kdy budu cítit, že je to jen a jen její život. A teď na závěr. Vlastně tentokrát nemám ani žádný dotaz, jen jsem Vám moc chtěla poděkovat, Vaše činnost je "opravdová" a věřím, že pomáhá všem, kteří se na Vás obracejí. Za sebe musím říci, že Vaše odpovědi jsou vysoce profesionální a já osobně se mnohdy i u takto vážného tématu pousměji nad Vašimi slovními obraty. Jen tak dál..... máma Lenka
Odpověděl: Jakub Minařík
Díky za poděkování. Uvažoval jsem o nějaké radě - mám dojem že i tohle poděkování je vlastně taková žádost o radu - ale tak nějak mě nic úplně kloudného nenapadlo - jen snad, že na to nejste úplně sama. Nebo nemusíte být. Máme, a nejen u nás, takové skupiny - nebo spíše dobu vyhrazenou pro konzultaci pro rodiče. Je to vždycky ve středu od 17.00. Možná by stálo za úvahu přijít. Rodičů moc nechodí a je to takové komorní - takže se nemusíte obávat nějaké velké skupiny. Možná by ale stálo za to zvážit možnost návštěvy, resp. spíše nějakého dlouhodobějšího docházení. To proto, že mám dojem, že vaše dcera vás bude ještě potřebovat a mám současně zkušenost - že rodiče, kteří chodili na Rodičovské skupiny, byli schopni se v takové situaci chovat velmi efektivně. Tak si říkám - že by to mohla být cesta i pro vás. Přinejmenším je to šance se o svoje problémy podělit a lépe jim rozumět. Každopádně - přeju dostatek síly ve vašem snažení.
P.s. Ještě jednou dík. Potěšilo mě to. :-)
Zpět