bratr
lucie
vazena poradno, memu bratrovi je 20 let a pred tydnem byl hospitalizovan, ted je v lecebne v Dobranech. Poprve byl v D. presne pred rokem pred jeho maturitou - bylo to na neho moc z hrani automatu a koureni travy. Z D. jsme ho tenkrat prevezli do Litomeric nebot uroven psychiatricke pece v D.= stredovek. Tam byl 3 tydny a pak jel zpatky domu. Mama se o neho snazila starat, zacatek byl ok,ale pozdeji vsechno co od neho dostala zpatky byla hrubost. (na hrubost je moje mama zvykla od sveho otce a od sveho ex(?)partnera, takze ho nechala.Nakonec se odmitl ucit a dodelat si maturitu (studoval to co ho nebavilo) a zacal zase kourit travu. Jsem jeho sestra a uz se nemuzu divat na to kam to speje. Minuly rok jsem s nim stravila mesic doma a byl stabilni, ale nedokazal se k nicemu prinutit,. Po minulem tydnu v Dobranech uz si pripada v poradku a chce domu a nevidi sve problemy. Muzu rict ze ma v sobe spoustu vzteku jeste z rozvodu rodicu (moji rodice jsou rozvedeni 12 let a nestykaji se a my jsme se s otcem nikdy nestykali, presto ze bydli od nas kousek). Myslim si ze nase matka se vic venovala svemu priteli, kdyz jsme ji jako mali potrebovali. Muj bratr jakoby ten vztek prozival ted?. Mam obavu,ze se z neho stal obrovsky sobec ale zaroven si myslim ze je hodny clovek a ze to vsechno neni jeho vinou. Zaroven vidim jak nema silu se postavit vecem i kdyz by chtel. Problem je tez v tom, ze za neho v zivote vzdycky nekdo neco udelal a on neciti povinnost delat svoje povinnosti. Mam pocit , ze uz jako maly byl hodne 'nevychovany'? a jakoby to nikdo nezabrzdil. Myslim si, ze to ma v hlave v poradku, ale to ze stravil minuly rok doma ho dost oddelalo. Ma talent na hodne veci, byl schopny se naucit hrat na kytaru behem 2 let a zalozit skupinu a hrat na koncertech, naucil se graficke programy behem poslednich par mesicu. Umi vyborne kreslit a je inteligentni, problem je v tom, ze tam kde zije a lidi ktere vida mu skodi, Doufam ze po tehle druhe zkusenosti to vsechno pochopil, ze nemuze kourit atd,ale nepochopil vnitrni souvislosti, nechape proc to vsechno dela, nici svoje okoli a nejen sebee. Moje mama mi vzdycky zavola kdyz se neco stane a mne tozacina ovlivnovat. Uz nejsem schopna se neustale vyrovnavat se zmenou jeho nalad, a to doma ani neziju. Ja sama jsem mela v 19letech problemy s pervitinem a hodne psychickych problemu vcetne depresi, s kterymi jsem se v podstate vyrovnavala asi tri roky. Ted jsem v poradku a vidim to same u sveho bratra. Vidim, ze veci nejsou v poradku, vidim, ze moje mama uz neni schopna ho podporaovat, je velmi silna ale uz to nezvlada. Je mi tez lito, ze se Honza vzdy dostal na nejake misto kde nebyla ani poradna psychoterapie a tim se jeho problemy oddalujou a i zhorsujou!! Potrebuje neco co by ho vratilo do normalniho zivota. Je prilis mlady na to, aby si ho znicil. Vim ze by nebyl problem v nem najit motivaci a vim ze snad jednou bude mit uspech v tom co dela. Ale potrebuje nejakou intenzivni pomoc a udelat si jasno ve svych problemech a v souvislostech sveho zivota. A s tim mu mama nepomuze i kdyby chtela a ja mam pocit ze i ona ma problemy. omlouvam se za tak dlouhy dopis, snazila jsem se rici ty zakladni veci a chtela bych vas pozadat o radu co delat. Budu doma cely duben a rada bych mame a bratrovi pomohla, protoze vidim, ze timhle zpusobem to proste nejde, myslim ze potrebujeme profesionalni pomoc. l.
Odpověděl: Jakub Minařík
Mám tak trochu dojem, že když si po sobě přečtete svůj dotaz, tak tam najdete i tuhle odpověď. Protože víte co máte dělat a znáte limity. Víte, že bratr se musí sám rozhodnout, víte, že potřebujete profesionální pomoc, víte, kde to asi všechno vzniklo. Zkuste si tom s bratrem promluvit a nabídnout mu pomoc. Zkuste nebýt matkou, zkuste se vzdát snahy kontrolovat (nebo řídit) jeho život - to musí sám - vy mu můžete tak maximálně poradit, pokud o to bude stát. Myslím, že totéž se týká matky. A žádná lepší rada - řekl bych neexistuje.
Kdyby stále o kontakt na nějakého psychoterapeuta, tak se stačí ozvat. Samozřejmě, potřeboval bych vědět odkud jste.
Zpět