Skok do neznáma...
..tím myslím do abstinence... :-) Tak jsem se minule "spletla".Za to sezení u "léčitelky bolavých duší" jsem za tu hodinu sezení nedala 500,-....HAHA, ale 800,-Kč.Povyprávěla jsem jí od dospělosti svůj "veselý" život, potlačujíc slzy v očích..Kor u vyprávění jak za mnou už tři roky chodí jeden "ženáč" a jak tím, že mu dělám "oddanou" milenku , tvořím jeho rodině uceleně "rodinné štěstí", které mu chybí...- ptala se mě, jestli spolu chodíme na večeře a tak..HAHA...když jsem jí roztěkaně né moc šťastně řekla, že za mnou jezdí jen účelově, na nezbytně nutnou dobu...a že "mi to´vyhovuje".."city zakázané, starat se o něj nemusím, může mi být jedno jaký je...(má přeci svou manželku)"..sarkasticky odvětila.."no to vidím, jak jste spokojená...Má asi pravdu, lžu sama sobě. Jinak mi sdělila, že jsem alkoholik...jiní jsou prý také, ale "neřeší to"..jenže já mám to "štěstí (nebo smůlu), že budu muset díky okolnostem "býti abstinentkou". Přiznám se, že jsem z toho začala mít hrůzu, strašně se najednou bojím, že to nezvládnu, klepu se předem, že mám od zítra přestat úplně...a co to se mnou "udělá, když jsem poslední dva měsíce "byla v pití tak pilná".Začínám být na sebe pěkně naštvaná, protože si přestávám věřit-a to je moc špatný! Přistoupila jsem na pravidelné pondělní "protialkoholterapie", jediné co mi bylo řečeno bylo, že takhle jako pokračovat nemůžu .."a to mě má jako vyléčit jo..nebo tedy pomoci mi přestat pít a mít na to chuť.."?! Vím, že kolem sebe kopu zbytečně..a že to je asi znamení, že jsem total v ..no "řekněme slušně-v pytli". Asi cítím, že mě čeká "krušné období, bojím se své tělesné i duševní reakce...nemám pocit, že abstinencí budu sílit, ale naopak slábnout...tedy aspoň ze začátku...možná se to pak srovná...musím se nějak konejšit nebo bych se asi už zbláznila.Nakonec ta dobrá duše mě ubezpečila, že to k zbláznění bude..FAJN,hlavně "mě nešetřit"...a připravit mě na nejhorší. nechci být SRAB , ale POMOC,POMOC..nechci to vzdát a nechci zklamat sebe ani okolí...Až na mě příjde "kostitřas a psychotřas" možná se dám i na modlení..jiný nápad nemám..a tuhle (cca 14 dní) , když jsem Boha v nejvyšší nouzi prosila, aby holka udělala zkoušky na školu (pustili jí na to z AT..3 roky na pervitinu..takže se mi zdálo úplně nemožné v jejím stavu a "schopnostech" udělat zkoušky , kor z ČJ a Mat-po dlouhé době "v neškole)..modlila se a modlila..až jsem si to snad fakt vymodlila...UDĚLALA JE!Já vím, že vám budu připadat jako ten, co se v nouzi obrací "sem tam a neví pořádně kam"..volala jsem i tomu kartářovi...začínám labilnět..No nic,jak říkala má máma..."trp kozáčku, budeš atamanem"...Tak JDU DO TOHO...Až mi bude nejhůř...tak mě nenapdá nic lepšího..než vám zase napsat a trochu vás zas zatížit svými pitomými problémy..HAHA :-( Statečným ZDAR a těm co pomáhají "zbloudilým" MOC a MOC DÍKY a NAZDAR!
Odpověděl: Bára Orlíková
Omlouvám se za velmi pozdní odpověď, ale nebyla jsem teď nějakou dobu k dispozici a kolegové dotaz nechtěli odpovědět místo mě. Nevím, nakolik tedy moje odpověď bude ještě pro vás aktuální. Chápu, že je těžké si v situaci, ve které jste, přiznat tu spoustu věcí, před kterými se člověk snaží zavírat oči, ať už se to týká vztahů nebo alkoholu. Ale každopádně jste odvážně udělala krok k tomu, aby se ta kupa věcí, které vás teď zavalují, pohnula. Vím, že je to opravdu skok do neznáma a to, že z toho máte strach, že máte obavy, že se vám to nepodaří, že to nevydržíte, je vcelku normální průvodní jev... bohužel se s tím budete ještě asi nějakou dobu potýkat. Ale odraz k tomu skoku do neznáma máte za sebou. To je nejdůležitější. Uvidíte, jak vám to půjde, jak se budete cítit dál, zda vám bude vyhovovat péče, kterou nyní máte. Pokud by bylo pro vás z finančních důvodů obtížné dál docházet tam, kam teď chodíte, můžeme vám zjistit i kontakty na kolegy nebo zařízení, kde je péče hrazená pojišťovnou. To, že dcera se rozhoduje a řeší podobné věci jako vy a je v tuto chvíli schopná udělat i zkoušky ve škole, je známka toho, že to funguje... a že je dobré vytrvat. Když vytrváte i vy, budete pro ni oporou a ona pro vás. Kdykoli znovu napište, doufám, že příště již nebude odpověď trvat tak dlouho. Držím vám palce. p.s. nemusíte mít pocit, že nás tím nějak zahlcujete nebo že jsou vaše problémy pitomé... upřímnost k sobě je potřeba, ale zas to neznamená, že na sebe za každou cenu musíte házet špínu.
Zpět