NEVÍM A ZASE NEVÍM
Orel
Díky za Vaši odpověď.No víte, jak bych to jen řekla...Byla jsem, jak jsem se zmínila, v SNANIMu na té jedné schůzce "rodičů", ale ty jsou od toho, abych získala případnou radu na to, jak se k holce chovat a jak jí lépe porozumnět v jejich "drogoproblémech"..a né od toho, abych je tam zdržovala a zatěžovala vyprávěním, že se "nevejdu do kůže" a že prostě pro sebe NEMOHU najít "plnohodnotnou náhradu" za ..prostě řekněme za "napití", jak jsem na to byla zvyklá. Připadá mi to teď všechno sice "hezké", ale "jaksi jalové".Ať přemýšlím, jak přemýšlím...namáhám, se vymyslet něco, co by mě "občas naplnilo"...plavání, cvičení, malování, modelování...ALE do ničeho nemám chuť..a tak je ze mě "domácí kuchyňka" odříznutá skoro od všech dospěloznámých..protože s nimi jsem se vlastně stýkala převážně v kulturních zařízeních-tedy o víkendech.Jinak jsem byla ráda i "doma sama se sebou a nepřítelem alkoholem"..No já vím...Ale nepřeháněla jsem to...zas nějak hluboko jsem neklesla...Ani nemohu říct, že by mě alkohol nějak chyběl..VÁŽNĚ ne...netýrá mě to, spíš by se dalo možná hovořite " o jakémsi životostylu".Ono být pořád jen s "temi dětmi"...No a "někdy" se setkám s jednou kamarádkou...Tuhle jsem jí vytahla do ZOO.... :-)) pěkné..ale co dál...Snažím se sama sebe přesvědčit, že je to "to ono"...takhle občas někam zajít...třeba i po nákupech..ALE NĚCO TOMU POŘÁD CHYBÍ..a já nemohu pořádně zmonitorovat CO ! Včera jsem měla důvěrný rozhovor s dcerou..po dlouhé době a po léčbě..Je strašné od ní slyšet, že se sice snaží, ale že ten pocit "po drogách byl tak...." že se tomu nemůže nic rovnat a že je to moc silné..a že nechce brát..ale že mi FAKT nemůže slíbit...že nezrelapsuje..Smiřuji se s tím...je to ode mě boj "s větrnými mlýny"...tak to musím nechat osudu..a jen "připomáhat, jak se dá". Pořád má obavy o mou abstinece..HRÚZA...pořád loudila informace, jestli mi to nechybí a nemyslím na to a tak...řekla jsem, že možná ze začátku jsem byla nervózní, ale te už vůbec ne..jen že si tu věčnou abstinenci prostě taky neumím představit..a že "vlastně obě teď těžko hledáme NĚCO."ČÍM SE ZAPLÁCNOUT"..jestli mi tedy dbře rozumíte"..A TO TEĎ nějak tak ŘEŠÍM...Nevím co bych komu vykládala...to nepití beru jako nutnou a hotovou věc..a je zbytečné si stěžovat na to, že se nemůžu napít.."hloupost"...PROTO také nevím, co by mě kdo mohl poradi..Tady je asi "každá rada drahá" a možná po "vás" chci nemožné...už nějak nevím..třeba se mám podvolit tomuhle nucenému stereotypu a nebrlat..ale mě to s prominutím dost ubíjí.Vy si myslíte, že tomuhle "STAVU"..lze nějak pomoci? Nebo je to normální takhle žít?? Já už fakt nějak nevím...Možná, že jo..a možná bych si měla začít raději "rychle zvykat"..No mě je každá rada teď dobrá...a nechám si nějakou tu cestičku poradit..aspoň bych to zkusila, no...a za zeptání nic nedám, že jo.. :-))
Odpověděl: Jakub Minařík
1. Neabstinujte do konce života. Abstinujte řekněme do 30. června. Ten den si sedněte, vyhodnoťte co a jak dál a rozhodněte se, zda pokračovat, nebo ne. Jde to o moc snadněji. Abstinovat do konce života je totiž kam? Já nějak nevím, kdy to začíná a kdy to končí. Nemá ta jasnou hranici, je to strašně daleko a možná taky nikde. Takže - STANOVTE SI JASNOU HRANICI, KTEROU MŮŽETE POSOUVAT. jDE TO LÍP. 2. Spousta věcí, které budete dělat vás nebude moc bavit. Důležité je vydržet, protože na rozdíl od drog (/alkohol nevyjímaje) je to tak, že napřed je dřina, zábava přijde až později. Je to ja ko když se učíte lyžovat. Napřed se po svahu motáte, jako mamlas. Až po nějaké době vás lyže začnou poslouchat a svah sjedete. A taky to začne být zábavné. Prostě DŮLEŽITÉ JE VYDRŽET. NAPŘED JE DŘINA, ZÁBAVA AŽ PO NĚJAKÉM ČASE. 3. Stejně je to s tím docházením. Musíte nějaký čas někam chodit, a teprve po nějaké době, zjistíte, že vás to stabilizuje. Je to prostě taky práce. P.s. Držím palce vám i dceři.
Zpět