Odpoved Jane Justinove
Lenka
Mila Jano! Mozna si ještě vzpomenete na muj dotaz ohledne psychozy meho bratra. Dekuji Vam velice za odpoved a za tip na knihu od MUDr. Kaliny. Uz jsem ji precetla, ale priznam se, ze nektere odpovedi na nase otazky jsme v ni nenasli. Zajimalo by me treba, jestli prubeh psychozy opravdu vypada tak jako u meho bratra : strnuly pohled, ustrasene oci, priznava obrovsky strach ze vseho, ruce krecovite zatate v pesti, preslapovani na miste, plac, neustale omilani nejakeho pro nej neresitelneho problemu (vetsinou silena prkotina), obcas koktani,…Tenhle stav nekdy plynule prejde v to, ze se zacne usmivat, vtipkovat a najednou uz je to zase muj stary znamy bracha. Casto je to ale opacne, ze je v pohode a během 10 minut troska. Když to vezmu na procenta, tak z 50% je spatny, z 50% dobry, ale strida se to narazove. Nekdy vydrzi třeba 5 dni bez jedine skleslosti a pak tyden vypada, jak jsem popsala. Vim, ze je to tezke takhle posuzovat přes e-mail, ale my se snazime vsemi moznymi zpusoby zjistit, jak se citi, co mu vlastne je a hlavne, jak mu pomoci. Tata, který s nim chodi na veskera vysetreni, rikal psychiatricce o Vasem mineni, ze se uz asi nejedna o toxickou psychozu a ona rikala, ze si to stoji na svem a ze je vlastne jedno, o jakou psychozu jde. Jeste si vzpominam, ze když se vratil z lecebny, byl po psychicke strance v poradku, sice pod leky, ale zadnou psychozu nemel, vyrizoval si vsechny doktory a urady sam. Asi 6 tydnu po navratu z lecebny chytil nejakou virozu, mel 40°C horecky a jak rika, prozil si ty stavy po pervitinu + pokus o sebevrazdu znova, vsechno se mu vratilo. Od te doby je u nej patrna psychoza. Vy doporucujete skupinove terapie, ale on neni schopen jit sam nakoupit, z lidi ma strach a když vi, ze ma nekam jit, kde bude vic lidi, tak se z toho zase „rozlozi“, jak rikame. Zaroven je na sebe nastvany, protože si prave timhle vstupem mezi lidi chce sam dokazat, ze je na tom lepe, ale ono ho to vzdy premuze. Je to porad dokola. Ani nevim, proc Vam to takhle pisu. Neskutecne me stve, když si ctu dotazy, co Vam posilaji lide do poradny, jak si krasne uzivaji drog, ptaji se, ktera co dela a jsou naprosto zdravi a když se treba jednou pokusi s tim prestat, tak pak kdyz to vydrzi, jsou uplne normalni a muj bracha, ktery to bral 3 mesice dopadl takhle. Me v tento okamzik zajima jen jedina věc : jestli se muj bracha nekdy uplne uzdravi? At to trva mesice, roky, ale at je v poradku a s nim taky my vsichni kolem neho! Mejte se krasne a dekuji, ze jste si muj vylev precetla. Lenka
Odpověděl: Jana Justinová
Dobrý den, vůbec se nedivím vaší zoufalosti a rozladěnosti nad tím, že všichni si "užívají" drogy a váš bratr na ně takhle doplatil, spolu s vámi se všemi. Ono to není tak jednoduché, i ostatní s nimi mají spoustu problémů, nebo mít budou... Ale k vašim dotazům: Není možné popsat typickou psychózu, taková prostě není. Psychóza je tak široký pojem, že se do ní vejde spousta symptomů. Pokud lékařka vašeho bratra říká, že má psychózu, má jistě pravdu. A má také pravdu, že je jedno, jakou psychózu vlastně má, protože podstatné je, že mu není dobře. Zkuste mít trpělivost, psychóza není onemocnění na pár dní, důležité je, aby byl bratr v péči lékaře. Říkáte, že není schopný docházet na skupiny, že má úzkost z velkých skupin. Ale proč to nezkusit?! Původně jsem ale měla na mysli něco podobného hlavně pro vás, protože situace v jaké jste si určitě zasloužíte péči nějakého odborníka a možná by vám pomohlo poslechnout si, jak se s podobnými věcmi vyrovnávají ostatní. Myslím, že váš bratr má péče dostatek, zkuste také myslet na sebe. V Praze (nevím vlastně jestli jste z Prahy, ale pokud ano) je zařízení, které se jmenuje Ondřejov - denní psychoterapeutické sanatorium, se sídlem na Praze 4, Nad Ondřejovem 36, tel. 241444825. Je to stacionář, specializovaný právě na psychotická onemocnění, kde probíhají denní programy pro tyto pacienty. Pravděpodobně zde bude k dispozici i rodičovská skupina, pro příbuzné. Proč nezkusit třeba něco podobného, pro vás i pro bratra? Myslím, že už musíte být ze všeho vyčerpaní, ještě k tomu když nevíte, jak dlouho to ještě potrvá. Když vám to ale neřekne lékařka vašeho bratra, o to méně to jsem schopná říct já. Opravdu to není možné, není možné bohužel ani s jistotou slíbit, že jednou bude všemu vašemu trápení konec, i když bych vám to moc přála. Proto se zkuste o sebe co nejvíc starat, aby vám zbývalo dostatek sil pro bratra. Vím, že jsem vás asi moc nepotěšila, ale i přes to, pokud byste chtěla ještě napsat, jsem vám kdykoli k dispozici. Přeji mnoho štěstí a trpělivosti. Jana J.
Zpět