odpověď Jane pro Gabriela Minařík
Jane
Dobrý den,
děkuji Vám za odpověď, pomoc a podporu.
Vím, že dcera je dospělá a může si vlastně dělat, co chce, ale vím, že její cesta je cesta do pekel.
Nastavené pravidlá v bytě už slyšela několikrát, souhlasila s nimi, ale pořád je nedodržuje. Už právě nevím proto, co mám udělat. Od včerejška se ji nemohu dovolat, na messenger nereaguje ani na sms a to jsem ji už nepsala nic špatnýho. Udělala jsem dříve chybu, když jsem ji vyčítala nezodpovědnost a neúctu, asi se bojí jít domů a už nechce se mnou vůbec mluvit. Ale včera přes den byla do telefonu milá i zvedala telefon. Odpoledne se to zvrtlo. Měly jsme spolu všechny tři už tento rozhovor, kde jsem nastavovala limity, ale prostě nemám u ni autoritu evidentně. Udělala jsem někde chybu při výchově. Táta ji umřel před rokem....měla jsem jít s ní hned psychologovi, ale ona nechctěla (už ji bylo 18).
Bydlíme na Praze 4 a děkuji Vám za kontakty, kam se mohu i osobně obrátit. Musím něco udělat, možná potřebuji od ní slyšet, že jsem ji lhostejná (dnes jsem se dozvěděla od její třídní učitelky, že dcera ji dala výslovný zákaz se mnou komunikovat.....)
možná má v sobě kousek ještě ty slušné dcery, kterou vidím a bude chtít mít mámu........ myslím, že už ona nechce nás.
Ještě jednou Vám moc děkuji
Jane
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Zdravím vás, Jane,
a děkuji za zprávy.
Vím, že dospívání je samo o sobě velmi složité období. U vás se k tomu přidala smrt táty. Dost možná se teď dcera snaží najít sama sebe, hledá svoje limity, hranice a zároveň pokouší ty vaše. Možná se zlobí na celý svět, sebe, vás. Pochybuje o všem. To vše k dospívání a vypořádávání se s těžkými situacemi patří. Bohužel to vzala za špatný konec a do všeho se připletla marihuana, možná i něco dalšího, prapodivný partner.
Je dobře, že trváte na pravidlech. Ale nejspíš nezbude než na jejich dodržování trvat včetně sankcí. Je možné, že v takovém případě dcera z domu sama odejde. Ale možná bude čekat, až ji sama vykážete.
Na udržování hranic a sankce mohou lidé reagovat různě - vztekem, zlobou, výčitkami, útoky, vydíráním, sliby ... a nebo tak, že trestají své nejbližší nebo i sebe ztrátou kontaktu. Pro vás může být těžké unést nejistotu a obavy, co s dcerou je. Zároveň sama asi bojujete s pocity bezmoci, výčitkami a pocitem viny, že jste udělala někde chybu. Podobné pocity zažívá většina rodičů, jejichž děti užívají drogy. V poradně byste se s nimi měla možnost v rámci skupin pro rodiče také setkat.
Vzájemné odloučení bývá těžké, ale má i lepší stránku - pomáhá ochránit lidi před tím, aby si dál vzájemně ubližovali. Většina uživatelů si po nějakém čase své potíže uvědomí a pokusí se o změnu. Pak přijde chvíle, kdy bude vaše pomoc a podpora nejvíc potřeba. Šetřte si ji na dobu, kdy bude dcera o změnu skutečně stát. Nechytejte se první naděje a neskákejte na první sliby, ale chtějte trvalejší důkaz změny. Abyste měla sílu tohle vydržet, byla trpělivá, unesla nejistotu, obavy, bezmoc, využijte veškerou možnou dostupnou pomoc a podporu. Vy jste ta, kdo ji teď nejvíc potřebuje. Až bude pomoc potřebovat dcera, stačí si o ni říct. Možností má dnes spoustu.
Než uděláte nějaká zásadní krok, vřele doporučuji právě návštěvu poradny. Pár dní už nejspíš situaci "nevytrhne". Jak jsem psala minule, lepší se na rozhovor trochu připravit, než znovu opakovat kolotoč nátlaku, který nikam nevede, protože jakékoli dohody dcera v tuhle chvíli nerespektuje.
S přáním hodně sil,
Gabriela Minařík.
Zpět