PORADNA PRO RODIČE A BLÍZKÉuživatelů návykových látek

Užívá drogy?

Josefína

Dobrý den,

touto cestou si Vás dovoluji požádat o radu.

V rodině se objevilo podezření, že můj bratr (24) užívá pervitin.

Já osobně se snažím bratra nekonfrontovat a spíše jsem se snažila poskytnou mu bezpečný prostor pro obyčejný pokec a netlačila jsem na pilu. Usilovala jsem o to, aby mezi námi vznikla alespoň nějaká důvěra a mohla jsem se tak něco dozvědět. Jeho přítelkyně a naše matka jsou spíše hysterické a na bratra tlačí a říkají mu, že to vědí od všech lidí z vedlejší vsi, a že to je jasné, protože se stýká s tím a tamtím a také, že dost zhubl. Je pravdou, že jeho dost značné zhubnutí a styky s různými lidmi přirozeně vedou k tomu, že ho blízké osoby budou podezírat a ze strachu o něj ho budou různě konfrontovat.

Také jsem zpočátku měla tendenci na něj "zaútočit", ale brzy jsem si uvědomila, že tudy cesta nevede. Moje klidná povaha a profese soc. pracovníka mi to klidné přijetí a povídání si dovolují. Bratrovi jsem dala prostor, aby se mi svěřil. Řekl pochopitelně jen to, co chtěl a co v daný moment považoval za rozumné. Nechtěla jsem z něj na sílu nic tahat a pouze jsem se doptávala. Z celého rozhovoru bylo znát, že je přesvědčený o tom, že matka a přítelkyně věří "drbům" spíše nežli jemu a jen mu vyčítají různé věci - např. vzaly jsme si půjčky abychom zaplatily tvé exekuce, do vězení (v minulosti byl rok ve výkonu trestu) ti celá rodina zasílala peníze, kredit, tabák, dobroty a stála za tebou = a ty se nám takhle odvděčíš a začneš fetovat a nechodit do práce.

Pochopitelně po něm chtějí, aby začal chodit do práce a začal žít běžný život. Já jsem na to tedy šla jinak a prostě přijala to, že teď takhle žije a nijak mu nepomohu, pokud budu "vyčítat" jako matka a přítelkyně. To, že mu ty věci vyčítají, řekl on sám. Zároveň řekl, že se jich o tu pomoc neprosil.

Bratr mi přiznal, že v kontaktu s drogou byl, ale že jí neužil a neužívá. Po delším rozhovoru přišla konfrontace i ode mě - když jsem se ho ptala, jak si tedy vysvětluje fakt, že mu byl odebrán ŘP právě za výskyt metamfetaminu a amfetaminu v krvi. Řekl, že užil extázi. Odborník na drogovou problematiku nejsem, ale tuším že tyto látky v extázi přítomné nejsou. Jemu jsem to jen odkývala a nepřesvědčovala jsem ho o tom, že mi dost možná lže. Byla jsem moc vděčná za to, že se mi alespoň trošku otevřel.

Dá se z takového chování a jednání usuzovat, že má problém s drogami? Zároveň jeho váhový úbytek je značný. Jeho pohled byl "jiný", jako kdyby na mě koukal někdo jiný. Z jeho povídání jsem měla pocit, že by potřeboval odbornou pomoc - přišel mi dost depresivní a úzkostný (nic mě nebaví, netěší mě nic jako dřív, pláč). Zároveň se svěřil, že není spokojený ve vztahu, ale neví, jestli se chce rozejít. Přítelkyni nechává v domě, nechce jí "vyhodit", a raději je přes noc s kamarády, než aby byl s ní doma.

Je to náročná situace a chtěla bych jako sestra pomoct. Kromě toho vyslechnutí a neodsouzení však nevím jak. On tvrdí, že nic neužívá a já si mohu myslet co chci. Zároveň je mi jasné, že pokud si člověk nepřizná problém a chybí motivace pro řešení, tak je vše krátké. Přeci jen se v oblasti sociální práce pohybuji - tedy i mezi málo motivovanými klienty. Když se vás to však týká takto blíž, chcete pomoct za každou cenu. Je to opravdu náročné, bratr mi třeba ani neodepíše na zprávy a když přijedu za ním, nemusí být doma. Těžko se k němu dostávám blíž.

Existuje vůbec nějaká univerzální rada na takovou patovou situaci a možná jak já s tím sama mohu pracovat (napadá mě terapie, se kterou mám zkušenosti, a o které jsem také bratrovi vyprávěla a tak trochu mu to doporučila v případě potřeby).

Můj dotaz je ve finále možná hodně zamotaný a obsáhlý, za to se moc omlouvám, je to možná také důkaz toho pocitu bezmoci.

Budu velice vděčná za reakci a díky, že tu jste!

Zdravím, J

Zpět