Jak na to
známá
Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o pomoc pro své dobré přátele. Manželé X+Y mají 2 děti, starší úspěšně studuje, mladší již 3 roky "lítá" v drogách - šnupání, kouření, snad bez píchání. Situaci se pokoušeli aktivně řešit - návštěvy poraden, K-center, středisek pro odvykací kůry apod. Bohužel jejich potomek je již zletilý a s jakoukoliv léčbou musí souhlasit - nechce ani slyšet. Učinili opatření typu - nedávat peníze, být zásadový a tvrdí - několikrát došlo k vyhození z domu. Řídí se přesně radami odborníků. Potomek jede v dorgách dál, čas od času odejde na týden až 14 dní, opět se vrátí, několik dní seaktivně podílí na chodu domácnosti, pomáhá a potom opět "droga". Manželé X+Y jsou citově velmi oslabení - mají pocit, že jim umírá dítě v náručí, už neví co mají dělat dál. Potomek svým chováním a jednáním terorizuje celou rodinu. Smířili se i s tím, že jejich dítě si musí sáhnout až na dno a potom teprve bude ochotno něco podniknout. Ale co jejich život? Jsou unaveni, vyčerpání z neustálého čekání co opět příjde a kdy příjde ta fáze dno a co potom? Dno může znamenat také smrt. Hledají důvod svého selhání ve výchově, tíží je svědomí, že za tuto situaci mohou. 3x do měsíce se odehrává stejný domácí film - 2-3dny je potomek pryč, vrátí se a následují výbuchy agrese, fyzického napadání sourozenců, provakací - rozhazování věcí, jídla, bouchání dveří, hudba techno v noci apod., útlum - záchvaty jídla, pojídání vitamínů apod., klid - snaha komunikovat a opět odchod za drogou. Co mají manželé X+Y dělat, je ohrožen jejich život (psychicky na dně), je ohrožená jejich existence (postavení v zaměstnání), je ohroženo jeich "zdravé" dítě, ale "drogové " dítě je také jejich potomek. Děkuji za jakoukoliv radu.
Odpověděl:
Dobrý den, velmi oceňuji, jak se snažíte pomoct svým přátelům. Jejich situace je opravdu hodně těžká. Píšete, že se aktivně snaží něco podnikat, ale pořád se to nevede. To bohužel patří k problému drogové závislosti. Že trpí nejen ten, kdo bere, ale naneštěstí právě i jeho nejbližší okolí. Podle toho, co popisujete, mám pocit, že Vaši přátelé dělají opravdu maximum. Ale mám také dojem, že to maximum je výhradně pro jejich mladšího syna. Správně se ptáte "Ale co jejich život? Jsou unaveni, vyčerpáni z neustálého čekání, co opět přijde a kdy přijde ta fáze dno, a co potom?". Myslím si, že by měli začít myslet (ať to může znít jakkoliv drsně) právě na sebe a na jejich staršího syna. Nepíšete odkud jste, ale v Praze existují například v rámci SANANIMu tzv. Rodičovské skupiny. Jsou v Denním stacionáři, Janovského 26, Praha 7, každé úterý od 17 - 18.30 (tel.: 220 803 130). Pokud nejsou z Prahy, zkuste ještě napsat a třeba bychom našli i v místě jejich bydliště nějakou podobnou skupinu. Vím, že je to není jednoduché a chápu, že čím déle to trvá, tím je to těžší. Ale možná že i tím, že ukáží, že jim záleží na nich samotných, "půjdou příkladem" jejich synovi, aby mu na sobě začalo záležet taky. Přeji hodně síly nejen Vašim přátelům, ale i Vám, abyste vydržela být jim v jejich starosti oporou. Držte se...
Zpět