Kouření pervitinu
rona
Vážení, prosím o odpověď na mou otázku, za niž předem velmi děkuji. Mám přítele během našeho seznámení jsem se dověděla od něho, že již sedm let kouří pervitin a že chce přestat. Jsem v tomto vztahu již rok a nevím zda je nějaký pokrok, je to tak velmi těžká komunikace, která mne dohání k úplnému zoufalství, rozchodům a zase k vracení. Chtěla bych mu pomoci ale mám pocit, že jeho závislost je už tak velká, že on sám si neví rady a vše co dělám je špatně, když se o tom bavím, je to špatně, když mlčím je to špatně. Když vidí mé trápení tak mne opouští, když to vzdám, tak přijde a prosí, že jsem jediná, kdo ho z toho dostane. Je to spousta mlžení a spousta nezodpovězených otázek. Je mu dvacetsedm let, od dvaceti zkusil snad všechny drogy. Nepíchá si ani nešňupe, pervitin kouří. Mnoho jsem se o tomto způsobu braní drogy nedočetla, vím že to není běžný způsob a snad ten nejméně a možná nejpomaleší bolestný postup k sebezničení. Já nemám žádné zkušenosti s drogou a jsem za to šťasná. Nedokáži ho odkopnout i když vím, že nedokáže sám nic a ani mne nerespektuje, tak aby kvůli mne přestal. Žije svým životem a vždy po dvou týdnech přijde a vidím jak je zničený. Většinou ho vezmu domů, pár dní ho uvádím do realitu, ukazuji,že ten normální život je lepší a vím, že ho sám i chce žít, už jsem i zkusila ho odmítnout a ukázat mu, že nemůže vždy spoléhat na to, že ke mne přijde a já ho schovám a pak zase uteče. Sama už nevím rady, je to nahoru a dolů, nedokážu už asi víc. A ztrácím sama spoustu přátel, i když nevím zda a jací to byli přátelé, jenž mne nechápou, že se jím zabývám a snažím se mu pomoci. Nikdo mne už nechce poslouchat, protože je to stále dokola. Nikdo z mého okolí tomu ani nedává šanci. Mám to vzdát, vím, že mne často zneužívá, vím že to není vztach založený na důvěře a jistotě, tu dávám já jemu on mne jen ničí a bere mi všechno... co k němu jsem cítila před rokem není ke srovnání co k němu cítím teď, předtím to byla zamilovanost a síla mu pomoci, teď spíše cítím zoufalství, spoustu tolerence vůči jeho chování, bolest, nejistotu ale pořád cítím trochu té síly mu pomoci. Co mám dělat? Směšná otázka, že. Jak moc je způsob jeho braní drogy škodlivý, tolik let,... je mi dvacetosm moc moc toužím po miminku, za jak dlouho v případě jeho abstinence, jestli k ní vůbec dojde, bych vůbec mohla mít s ním dítě... Děkuji za odpověď, nevím zda v těch slovech vše pochopíte zda to má souvislost, ale děkuji za každou radu, pomoc. S pozdravem Rona
Odpověděl:
Dobrý den Rono, chápu, že udržovat takový vztah, který popisujete, je pro Vás asi hodně náročné. Píšete, že se snažíte mu nějak pomoct, ale "vše, co děláte, je špatně". Taky se zmiňujete o "spoustě mlžení a nezodpovězených otázek". Napadá mě, kdo by Vám tyto otázky mohl zodpovědět - zda Váš partner nebo Vy sama(?) Vím, že jste psala, že "ho nedokážete odkopnout, i když víte, že nedokáže sám nic a ani Vás nerespektuje, tak aby kvůli Vám přestal." Nemůžu Vám tady napsat zaručený recept na to, co dělat, aby to opravdu vyšlo. Myslím si ale, že je asi na Vás, abyste se rozhodla, za jakých podmínek a jak dlouho jste schopná v takovém vztahu vydržet. Ideální by bylo, kdybyste si s partnerem nějaká pravidla Vašeho soužití dohodli. Píšete, že "to není vztah založený na důvěře a jistotě... co jsem k němu cítila před rokem není ke srovnání co k němu cítím teď, předtím to byla zamilovanost a síla mu pomoci, teď spíše cítím zoufalství, spoustu tolerence vůči jeho chování, bolest, nejistotu...". To na mě působí, jako že jste jediná, kdo Váš vztah drží. Jak dlouho jste schopná a ochotná to zvládat? Mám dojem, že vztah je o dvou lidech... Co uděláte je opravdu na Vás, jediné, co Vám můžu doporučit je, promluvit si s ním, zda on sám třeba nemá zájem o nějakou léčbu. Pokud nebude chtít on, přestože to zní asi drsně, Vy toho bohužel asi moc nesvedete. A asi se spíš zničíte. K Vaší poslední otázce - pokud myslíte ze zdravotního hlediska, pokud by Váš přítel abstinoval, dítě s ním mít můžete. Možná si ale zkuste ještě promyslet, zda by právě tenhle člověk měl být otcem Vašeho dítěte. Vím, že to není jednoduché a asi jsem Vám ani nenapsala, co jste chtěla slyšet, ale zkuste myslet také na sebe a na své zdraví. Kdybyste o tom chtěla s někým mluvit, nabízím Vám i možnost zavolat na naší poradenskou linku (283 872 186). Přeju Vám hodně štěstí a síly. Držte se...
Zpět