Marihuana - přítel
Markéta
Dobrý den, přítel dlouhodobě užívá marihuanu. Před pár měsíci jsme byli na párové terapii a bylo mu doporučeno vyhledat odbornou pomoc. Tam poprvé přiznal, že se cítí být závislý. Žádnou pomoc samozřejmě nevyhledal, přestože jsem toto téma několikrát vznesla. Dříve byl spoustu let zvyklý užívat trávu denně, teď se to snaží omezovat, někdy si více jak týden nedá, poté opět denně. Říká, že si dává jedno a slabý, já to ale vždy poznám na jeho chování. Jednou je to protože je víkend, podruhé protože mu to pomáhá při práci. Projevuje se to i na ztrátě o sexuální život. Tvrdí mi, že je to jeho věc a přeháním, že to má pod kontrolou a že bych se měla soustředit na sebe a tohle neřešit, protože se mě to netýká. Já už jsem v takové fázi, že opravdu nevím, jestli nepřeháním, jestli to nemám nechat být, jestli to opravdu není jeho věc, do které mi nic není. A nejsem si jistá, jak se k tomu mám postavit já. Děkuji za radu
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Zdravím vás, Markéto,
a děkuji vám za dotaz i za důvěru, se kterou se na naši poradnu obracíte.
Píšete, že partner dlouhodobě užívá marihuanu a že to má vliv na vás, i na váš společný život. Dokonce jste v nedávné době byli na párové terapii, kde partner v určitou chvíli přiznal závislost a odcházela jste s pocitem, že bude závislost řešit a vyhledá odbornou pomoc. To se však nestalo. Partner dál užívá marihuanu, byť užívání omezuje, odbornou pomoc nevyhledal, jestli jsem to pochopila dobře, nedodržel slovo. Když upozorníte na původní domluvu, začne se bránit a obhajovat a dokonce vás "napadat", říká, že jeho užívání je jeho věc, a mluví o tom, že se máte soustředit na sebe a nepřehánět to. Vy sama už se v tom ztrácíte a nevíte, co dál. Poslouchat taková slova může být náročné, protože z nároku, aby partner dodržel slovo, jste najednou v situaci, kdy jste napadaná vy za svou přecitlivělost a všetečnost vy sama.
Markéto, vaše pocity jsou ale přeci skutečné, vaše nespokojenost je pochopitelná a máte k ní své důvody. Partnerovo užívání má zcela jasné dopady na váš společný život. Zavírat oči se před něčím takovým dlouhodobě nedá. A předpokládám, už proto, že jste byli na párové terapie, i proto, že píšete k nám na poradnu, že před problémy utíkat dál nechcete.
Partner má pravdu v tom, že jeho užívání je jeho věc, ale neměl by přehlížet, že jeho užívání má vliv na váš intimní život, na váš vzájemný vztah, a bez pochyby není možné přehlížet ani to, jak se v takovém vztahu cítíte vy. Jsou lidé, kteří zůstávají ve vztazích, kde si s partnerem navzájem nenaslouchají, nestarají se o svoje potřeby a bojují spolu, předpokládám ale, že takový vztah nechcete.
Není ve vaší moci ke změně někoho donutit. Ale je ve vaší moci stanovit si hranice a říct si, co je pro vás ve vztahu přijatelné a co ne. S partnerem můžete otevřeně mluvit o tom, jak se cítíte, čeho si všímáte, s čím jste nespokojená a co byste potřebovala, abyste se cítila lépe. Znamená to ale také vyjasnit si, co udělám, když zůstanou moje potřeby nenaplněné. Znamená to nečekat na zázrak a nedoufat ve změnu na straně partnera, která by vše vyřešila, ale vzít zodpovědnost za vaši část, za sebe a postarat se o sebe. To ovšem nebývá jednoduché. A je pak zcela na místě vyhledat pomoc pro sebe, obrátit se třeba na terapeuta, u kterého byste mohla mluvit o situaci ve všech souvilostech a získala podporu pro další kroky. Co myslíte, dává vám to takhle smysl?
Budu ráda, když mi napíšete, jestli vás některá část mojí odpovědi oslovila, i jak se situace vyvíjí.
S přáním hezkého dne,
Gabriela Minařík.
Zpět