pro Jakuba Minaříka - alkohol
Jana
Dík za odpověď, mě to právě docela vystíhovalo, takže proto to možná trvalo tak dlouho... S etylem to má Michal celkem furt stejně - tvrdej vůbec nepije, ale litr vína denně si dá (ředí si ho vodou a popíjí celej den), občas i pár piv. Já se mu to snažím znepříjemňovat :-), když přijde domů lízlej, říkám mu třeba, ať artikuluje, když na mě mluví, protože blekotá a já mu nerozumím (není to nijak hrozný, ale je to trochu znát na barvě hlasu) jenže mám pocit, že jedinej výsledek je, že teď, když má trochu těžkej jazyk, rovnou se omlouvá, že je opilej. Na jednu stranu to je úspěch, páč doposud to popíral, že to je únavou atd., že tohle přece ještě není opilost, na druhou stranu se tím vůbec nic nezměnilo. Pro mě je to čím dál těžší v tomhle: Když se sejdem po práci, vím, že bude pokaždý trošku lízlej (ono to není nijak moc, jiný lidi by si toho asi nevšimli, ale já o tom vím) a teď se buď tvářím, že je to normální (čímž mu ustupuju a on si pak myslí, že je to v pořádku), jsme na sebe milí a je to moc fajn večer, nebo mu to začnu vyčítat, ale samotnou mě to štve, že nám oběma kazím náladu… Když pokaždý reaguju jinak, asi ty moje výčitky nemají moc cenu, ale přece se na něj nemůžu zlobit každej den, zvlášť, když se na něj těším a jsem ráda, že teď tvrdě maká, za spoustu věcí ho chci chválit… Ale když jen tak přejdu, že je lízlej, bude to brát, že jsem si na to zvykla, to zas nechci… JAK MÁM KAŽDEJ DEN REAGOVAT, když přijdu a už má v sobě ten litr vína? Těžký je to taky když jsme spolu, o víkendu nebo někdy i večer: kolikrát si všimnu, že je smutnej a něco divnýho mu šrotuje v hlavě, míjíme krám s alkoholem a: Buď řekne, že si skočí pro pivko – já pak začnu prskat a on „ Tak to ne, nechci, abychom se kvůli tomu hádali, to to radši nechci“ a jdeme dál, jenže já cítím, že to napětí zůstává a ta situace se bude opakovat u další hospody, i když to třeba neřekne nahlas. Když nezačnu prskat, ale souhlasím, skočí si pro pivo a je to všechno pak fajn, hned ztratí ten smutnej výraz atd., je to to nejjednodušší řešení, ale já si pak připadám blbě, před ním, že to vypadá, že to s těma výčitkama nemyslím vážně, že si může myslet, že ho chci ovládat (z toho mám největší strach) a na tom jeho pití mi zas tak nezáleží, i před sebou, že mu nepomáhám, akorát to usnadňuju sobě… Proto podléhám míň a míň, ale někdy jsem pořád ještě měkká. Někdy to ani nevysloví , ale když jsme v krámě a cítím tu jeho divnou náladu a vím, že to chce, akorát je mu blbý to vyslovit, rovnou mu to pivo koupím – a pak si za to v duchu nadávám a přitom jsem ráda, že už má zase svůj výraz, že se ničím netrápí. Prostě už je z toho takovej problém, kterej nemá konce, protože ať se v tý situaci zachovám jakkoli, obojí je špatně. Navíc mi M. občas předhodí, že dřív, pokud se vyloženě neožral, mi to nikdy nevadilo, že jsme popíjeli hodně často doma víno… To je pravda, jenže tenkrát to nebyl takovej problém, kromě toho, že neměl tak zničený játra, to bylo normální radostný popíjení, ne, že by to někdo z nás vysloveně potřeboval a něco si tím řešil. Uvědomuju si, že teď je to vážný, ale stejně si sama nedokážu nepřipadat jako semetrika, co vyvádí kvůli jednomu pivu…I kvůli tomu, jak to bylo dřív, je pro mě těžký najednou otočit, vždycky jsme si spolu něco užívali, je to část našeho spiklenectví. Hádáme se kvůli pití snad denně, ale vždycky jenom chvilku a nijak dramaticky, není to pro nás zrovna běžnej způsob komunikace. Když si o tom ale vážně povídáme, M. říká, že pije pro to, aby nemusel myslet na perník, ne proto, aby měl lepší náladu. Vím, že je to pravda, vždycky na jaře má radost sám od sebe, navíc teď se daří spousta věcí, ze kterých má dobrou náladu*, jenže ta touha po perníku v tom furt trčí a nemění se to, sama se tomu bráním taky dost často, ale právě proto, že mu v tomhle strašně rozumím a chápu ho, nevím, jak se mám chovat v tomhle já.
Odpověděl: Jakub Minařík
No, to o čem nechceš mluvit živě je skvělý. Jinak co se týče toho ethylu - tak fakt nejsi žádná semetrika, on je pro Michala vážně nebezpečnej. A litr vína denně je hodně. Fakt by bylo lepší, kdyby bral víc tablet a nepil, než takhle. Alkohol je fakt jed a je na játra mnohem horší než to opium, co jste pili. Říkám to fakt s plným vědomím toho co říkám. Alkohol je mnohem jedovatější. To že chlastaj všichni, ještě neznamená, že alkohol je bezpečná droga. Tak mě napadá, jestli jste zkusili ten trik s tím nealkoholickým pivem. Mohl by zabrat alespoň na to trochu to pití omezit. Ohledně toho P. zkusím promluvit s Dr. Kalinou, který tam teď ordinuje sám, dokud se neuzdravím. Možná by mu nějaké léky pomohli, aby s tím pitím přestal. P.s. Jinak mám dojem že to je asi tak rok, co ses ozvala poporvé v poradně. Myslím, že jste za tu dobu urazili fakt flák cesty. :-)
Zpět