toluen 2
Anita
Děkuju moc za vaši odpověď, jsem ráda, že na to nejsem sama a že můžu komunikovat s člověkem, který ví, o co se jedná a který těmto problémům rozumí a má zkušenosti. Přítele jsem o rizících čichání informovala už 1000x, ani on sám není malé dítě a snad si uvědomuje, jaké to má následky. Mám o něj strach, má nemocnou slinivku a to dost vážně, jeho životospráva mu jeho stav určitě nezlepšuje. Taky si ale myslím (a tím nechci nějak znevažovat Vaše rady), že jen mizivé procento závislých lidí zajímá nějaké zdravotní riziko, které s sebou drogy nesou. Snažila jsem se ho také přesvědčit o návštěvě odborné drogové poradny. O tom ale nechce ani slyšet, protože zhruba před 8 lety navštěvoval psychiatra a také byl kratší dobu v psychiatrické léčebně - ovšem bez sebemenšího účinku. Má pocit zmaru a zabitého času, prý se jeho psychiatr snažil z něj udělat blázna a vůbec mu nezáleželo na tom, aby mu nějak pomohl. Nevím opravdu, jak to tenkrát mezi mým přítelem a jeho doktorem bylo a také netuším, jak následně probíhala jeho léčba, ovšem jisté je to, že nic podobného už absolvovat nehodlá a obecně nemá v takový způsob pomoci důvěru. Plně s vámi souhlasím v té věci, že asi jen blbne, pokud fetuje asi tak jednou za čtvrt až půl roku. Mám pocit, že to prostě dělá z nudy, že má třeba špatnou náladu či menší depresi a hned to řeší takovým zůsobem. Samozřejmě, že tak nic nevyřeší. On mi ale neustále tvrdí, že má slabou vůli, že ví, že mě to trápí a ubližuje to nejen mě a jemu, ale celému okolí, ale přesto neví, co s tím má dělat. Nejsem v jeho situaci a nevím, jak se takový člověk opravdu cítí, ale zdá se mi, že zas až tak vážné to není, že je to jen jeho hloupost, že to prostě fyzicky nepotřebuje. Pořád ale nevím, jak to s ním všechno řešit, přišla jsem na to, že výčitky ani prosby jsou k ničemu. Mám obavy o jeho zdravotní stav, s přestávkami fetuje tak 12 let. Taky na něm poslední dobou pozoruju buď stavy totální apatie nebo naopak agresivní výlevy, je strašně náladový, nemá žádného koníčka, žádný hlubší zájem o něco, má pocit, že mu všichni křivdí, nic ho už nebaví jako dřív. Přesto si myslím, že bych to vzdát neměla. Vím totiž, že kdybych se na něj a na nějakou pomoc vykašlala, tak by to s ním dopadlo bledě, nejspíš by ani nesnažil drogy nějak omezit a jednoduše by se zničil. Absolutně nevím, co mám dělat, mám ho moc ráda a cítím se hrozně při pocitu, že se tak ničí a zahazuje všechny šance a v podstatě celý život.
Odpověděl: Jakub Minařík
Aha. Pokud přítel o problémech s čicháním toluenu ví a nepomohlo to, tak asi není jiné cesty, než se zkusit zajít někam poradit. V případech jako je tenhle jiná cesta není. Navíc tam často může být přítomna jiná duševní potíž, která se na problému spolupodílí. Může se jednat třeba o depresivní, nebo úzkostnou poruchu, kterou si přítel takhle samoléčí. Měl jsem v péči i takové lidi. Někdy byli navenek úspěšní, ale měli problém s tím, že opakovaně utíkali k toluenu, nebo i jiné droze. Nějaké antidepresiva a psychoterapie jim často pomohli se problému zbavit. Píšete, že přítel měl problém s psychiatrem v minulosti. To se stává. Jako všichni lékaří jsou i psychiatři dobří a špatní, člověk se s nima může padnout do oka, nebo naopak (stejně jako s jinýma lidma). Pokud se to jednou nepovedlo, neznamená to, že se to napodruhé nepovede. Pokud o problému ví, měl by se pokusit někoho vhodného najít. Pokud napíšete odkud jste, zkusím někoho doporučit, budu-li v dané lokalitě někoho znát. A máte pravdu, že hrozby a výčitky jsou na nic. Někdy pomůže kopat do p... Protože když člověk prosí tak se velmi často dostane do situace. kdy s ním ten druhý manipuluje a vydírá ho. A to je na nic.
Zpět