Náhlá změna v synově chování
Bezmocná
Mám 17-ti letého syna, s kterým byly poslední dobou problémy typu záškoláctví, drobné krádeže, lhaní apod. Byla jsem se radit s psychologem, který mi řekl, že bez synovy spolupráce mi není schopen nijak pomoci. jeho jediná rada byla, podporovat v synovi pocit, že ho máme rádi a má v nás zázemí, kam se může kdykoliv obrátit o pomoc. Co se týká drog, vím pozitivně, že si občas dá trávu, kterou považuje za úplně neškodnou. Nyní od září přestoupil ze střední školy na učiliště. Během posledního týdne se s ním stala velká změna - vůbec do školy nechodí, nechce vůbec komunikovat, na vše odpovídá nevím. Jsem bezradná, co dál. Po dobrém s ním nic nesvedu, nechce se mnou vůbec o ničem mluvit. Pravděpodobně mi zbývá jen varianta tvrdé ruky-přestat mu kupovat jídlo, prát mu, vzít mu televizi z pokoje atd. Co když to nebude stačit ? Posledního kroku, vyhození z domova, se hrozně bojím. Ale jak ho jinak vytrhnout z jeho apatie vůči nám a vůči všemu ?
Odpověděl: Jana Justinová
Dobrý den, situace, kterou popisujete si určitě zaslouží osobní konzultaci, i kdyby se vám na ni nepodařilo dostat i syna. Myslím, že Vy si rozhodně zasloužíte v klidu si o celé věci s někým promuvit, po tom, co všechno už jste zkusila. Váš nápad s nějakým omezením výhod, které synovi skýtá společné bydlení, je myslím dobrý, asi bych mu prozatím dala taky přednost před definitivním vyhozením. Možná by bylo dobré odebírání různých výhod stupňovat a dát mu tak šanci k "návratu". Asi by měl dostat informace, jaké na něj máte požadavky. Je jasné, že s ním potřebujete komunikovat, ale možná se to bude rzbíhat pomalu. Pravda je, že spousta jeho vrstevníků nemá potřebu doma mluvit, je spíše uzavřená, ale mělo by to mít nějaké meze. V každém pžípadě myslím, že situace by vyžadovala opravdu víc probrat, takže bude fajn, když se odhodláte k osobní návštěvě, nebo třeba i telefonickému kontaktu (tel. 283 872 186). Přeji zatím hodně sil a trpělivosti!
Zpět