pervitin a tráva
sybyla
Milá paní doktorko,,,velice děkuji za brzkou odpověd,ale musím konstatovat,že jsem si jen potvrdila to co jsem se domnívala.Jen jsem si nebyla jistá,jestli správně konám.Chtěla bych ještě znát Váš názor na to,že má dítě.Má ho sice rád,dává to i najevo,ale asi si neumí dost dobře představit soužití s matkou svého dítěte.Jak jste psala o těch pravidlech,,,jestli jsme je konzultovali spolu se synem,,,tak ano,,,,,ví že nedodržení pravidel je pro něj vyhazovem z domova.Podotýkám že je na sosilních dávkách a domů nepřispívá.Ohledně této věci jsem mu sdělila,že po 3 letech živení a šacení ho,jsem se rozhodla mu dát poslední šanci aby si uvědomil,že ho nemůžem živit a oblékat zadarmo,,,že je dospělý a musí se postarat sám,,,respektive si najít práci a uvědomit si,že nic není zadarmo,,,,Jak jsem zmínila má měsíčního chlapečka a zatím mi připadá,že to bere jako že jeho se to netýká,,,,i když ho určitě rád má.S matkou dítěte moc nevychází,je na ní hrubý,nadává jí,,,,,občas padne i rána,,,připadá mi,že je na ní alergický a když já mu řeknu,že se takhle k ní chovat nemůže,,,odpoví že se zastávám jen jí a pak je na ní ještě hnusnější.S manželem nemluví již 3 roky,,,,měli neshody které vyústily ve rvačku a od té doby se jen míjejí.Manžel je klidný člověk,tuto situaci řeší tak,že se neplete a nezasahuje do těchto záležitostí,jelokož oba víme,že by to mělo špatný dopad,,,syn by asi reagoval hrubě,agresivně.Přesto že manžel se synem nemluví,tak mnohokrát za ty 3 roky dokázal,že mu lhostejný není,,,,at koupí něčeho,nebo že kam syn potřebuje,tak ho odveze,,,nebo pro něj jede,,,,manžel syna vůbec neomezuje,jen jako já trvá na oněch pravidlech a myslím si,že mu dokonce není lhostejná jeho situace,,,,před 3 týdny jsem syna nechtěla pustit domů...byl asi sjetej a syn stál za dveřmi 3 hodiny a dožadoval se,abychom ho pustili do bytu,,,,já byla neoblomná,jelikož pravidla porušila manžel mu šel otevřít a pustil ho s tím,at si uvědomí že je již otcema at se stxdí za to jak žije,To bylo vše co mu řekl a nyní čekáme,jak se zachová až dostane sociální dávku.....vždy jí utratí,nebo profetuje,nebo hraje automaty,,,,asi!!!!pak se vrátí za 3 dny jako nic a vše se opakuje.Myslím si,že kdybychom mu toto netrpěli a nebrali ho stále zpátky a já i v tomto přitvrdila,asi by bylo možná vše trochu jiné....Ted kolem mě prošel,,,ted když Vám píšu,,,volala jsem ho at se jde podívat,jak jste reagovala na můj dotaz,Jen odpověděl,že pervitin nebere a odešel.Je dost impůlsivní a v dané chvíli je až neuroticky drzý,nebo jak to napsat,,,,nechutný a sebejistý,jako že on je ještě frajer,,,ale po čase ho to přejde a je klidný,,,,myslím si,že nesnáší když na něj křičím,ale jinak to nejde,jelikož po několikerém upzornění kdy se nic neděje musím já zařvat.Asi jsem to ted pěkně skomolila ,,,,myslíte si,že mám dodržet co jsme si stanovili a při nedání peněz na domácnost ho vyhodit??,,,,Já vlastně ani nechci toto dál snášet i proto,že muž se tzv.honí v práci,aby vše poplatila doma je dospělý syn,který sice bere prachy ale nepřispívá.Jsem ochotna mu odpustit,,,už tím,že mu vše trpím mu odpouštím dost a pomoci mu,ale on nechce.Nechce o tom ani slyšet,,,,jako že ON nepotřebuje žádnou pomoc,že si pomůže sám,že na tom není tak zle,že není feták atd,že co mi z něj děláme.....on je přece normální,,,je toho na moji hlavu dost,,,,před necelým rokem mi umřela maminka na rakovinu a dodnes se s tím nemohu vyrovnat,,,umřela skoro doma při psychickém a fyzickém vypětí,,,toto mám také denně na mysli a syn ví,že trpím a myslím si že o jemu chybí,,,,divím se paní doktorko že dokážu vlastně normálně se o vše starat,být veselá-občas,,,vyjít si i s kamarády do hospůdky,,,být pozorná k problémům dcery,,,,,měsíčky a dospívání atd.Abýt milá a hodná na manžela i když to jsem ráda,protože s mužem nemáme žádné neshody,,,je dost tolerantní i co se syna týče.Má sice připomínky,ale vzhledem k tomu,že ví jak by ještě přitížil,,,je zticha,,,,Beru již delší dobu na uklidnění neurol 0,25 večer,,,,někdy ho nemusím,ale vím že jsem psychicky vytížená tak si vemu,,,ale nijak mě to neomezuje,nejsem viditelně nervozní,nebo apatická,nic.Jen si ho vemu večer i když si myslím,že ho nepotřebuji,ale nechci ho jen tak ze dne vynechat.Vím že se to ani nemá.To by bylo asi vše,,,mohla bych Vás občas takto informovat,jak se situace vyvíjí????,Předem děkuji a přeji krásný zbytek dne.
Odpověděl:
Dobrý den, předem mé odpovědi mi dovolte malé upřesnění - bohužel nejsem paní doktorka, ale doufám, že Vám to nevadí. Ptáte se na můj názor na to, že Váš syn má dítě. Ono tady asi moc nejde o názor. To, že dítě má, se nezmění, otázka je, jak je on schopný se k tomu postavit. Nevím, jak se k tomu staví, ale píšete, že se s jeho matkou neshodne, přestože k dítěti má kladný vztah. Mám dojem, že tohle by si měl vyřešit sám. Každopádně jestli by měl být dobrým otcem, měl by se asi dát nejdřív dohromady sám. Jsem ráda, že se zmiňujete o Vašem muži. Přestože se synem nevychází zřejmě úplně nejlíp, pro Vás je podle toho, co píšete, jistě velkou podporou. Taky je dobře, že na pravidlech, která doma máte, trváte oba dva. (I když naprosto chápu, že se to někdy nedá vydržet a důsledně dotáhnout do konce.) Sama si v podstatě na Vaší otázku odpovídáte ("Myslím si,že kdybychom mu toto netrpěli a nebrali ho stále zpátky a já i v tomto přitvrdila, asi by bylo možná vše trochu jiné...") Já vím, že je to těžké, ale dodržování a vůbec dávání pravidel se často míjí účinkem, pokud se na nich potom netrvá. Pak se ze sankcí mohou stát "plané výhružky" a někdy následně i "zbraní" proti Vám. Podle toho, co píšete si myslím, že jste dobrá matka a jistě i manželka, a je důležité, že si uvědomujete, že byste měla mít čas sama pro sebe, vyjít si s kamarády a věnovat se dceři i manželovi. Přes to všechno, čím teď trpíte. Kdybyste měla zájem, mohla bych Vám poslat kontakt na nějakého odborníka, se kterým byste o tom všem mohla mluvit a třeba by se Vám i ulevilo. Co se týče neurolu, vzhledem k tomu, že je to lék na předpis, zkuste jeho užívání konzultovat s lékařem, který Vám ho předepisuje. Budu moc ráda, když mi takhle občas napíšete, jak se situace vyvíjí a jak se vám daří. Přeju Vám ještě víc síly, trpělivosti a důslednosti. Držím Vám palce...
Zpět