PORADNA PRO RODIČE A BLÍZKÉuživatelů návykových látek

Nikdy jsem si nemyslela,

že nebudu vědět, kdo je víc na dně, jestli já nebo ona. Kolikrát jsem si říkala, že  budeme s mou dcerou vždycky kamarádky,  že si budeme svěřovat ty holčičí tajnosti, zkrátka takové dvě, co si spolu rozumí. Jenže jak si svěřovat holčičí tajnosti, když jsem pro ni jen ta, nad kterou maximálně obrátí oči v sloup a odchází do svého pokoje. Že její muzika třese domem, to ještě pořád chápu, my jsme nebyli jiní a naši taky skákali do stropu, ale já jsem se s tátou hádala a vysvětlovala mu, že my zachráníme ten svět, že my napravíme to, co oni zvorali. Byla jsem vzteklá, nesnesitelná a puberta se mnou mlátila o zeď, ale byla jsem živá! Ta moje holka někdy vypadá jako "mouchy, snězte si mě". Žádný odpor, žádný názor, není ani důvod pohádat se. Proč ji proboha nic nezajímá? Nebo zajímá a já o tom nevím? Že ji nezajímáme my, to dává najevo dost ostentativně. Táta je úspěšný v podnikání,  patří mezi ty, kteří vlastními silami vybudovali a postavili svou firmu na nohy,  holčičce  rád koupí, na co si ukáže,  doma netřískáme talíře o stěnu a neslyšela sprosté slovo, o hádkách nemluvě -  to jí asi připadá nudné. Dobře, nudní jí připadat můžeme, ale jezdili jsme lyžovat, koukali na filmy, dávala jsem jí knížky, o kterých jsme si pak  povídaly. A teď?  Jakoby za skleněnou stěnou, jen smutné oči, nebo ten smutek vidím jen já? 

Ani neodpovídá na otázky, co bylo ve škole, a přitom ví, že nic jiného od ní oba nečekáme, než že bude dobrá a  něco z ní bude,  bude mít povolání, které bude mít ráda. Vždyť to je to nejdůležitější, jenže asi ne pro ni, ne teď, ale kdoví jestli vůbec kdy? Nemá ani kluka, ani snad o to nestojí, a přitom je  tak pěkná, někdy mi až srdce usedá, když se na ni koukám, jen kdyby to nekazily ty strašlivý boty na nohou, ale ani to ji nerozmlouvám ve strachu, že už si s ní nepopovídám o ničem. Nemá doma žádné jiné povinnosti než se učit. V pokoji si uklízí sice sama, ale tak, že občas nevydržím s nervy a vyhlásím generální úklid, ale pak má zase dlouhou dobu klid a do jejího soukromí jí nikdo nemluví. Raději sedí u počítače a píše s někým, koho v životě neviděla, než aby šla s kamarády do kina. Když někam jde, málem z ní nevytáhnu ani přesně s kým a kam. Přijde domů včas a vlastně s ní nejsou problémy, ale já mám problém! Mám strach. Mám strach, že to není v pořádku, že takhle se patnáctiletá holka nechová, ani když je puberta v plném běhu. Já jsem si o mámě taky myslívala, že mě nikdy nemůže pochopit, ale měly jsme spoustu důvěrných chvilek, kolikrát jsme se smály jako dvě holky! Pak jsme si zase byly vzdálené a máma nechápala ten náš svět, ale ona si nemusela dělat starosti, že třeba před školou stojí dealer a má kapsy plné nějakých psaníček s bílým práškem, nebo kdoví čeho všeho, o čem já nemám ani tušení, stejně jako moje máma neměla tušení o tajném kouření na školním hřišti. Jenže tajné kouření na hřišti je proti tomu, co možná číhá na moji malou holčičku, opravdu legrace.

Ale to přece není možné,  naše dcera přece nemá žádný důvod brát drogy! My přece nejsme ti, kteří nikdy nemají čas, ti, kteří nikdy nejsou doma, naše dcera nemusí hledat mámu nebo tátu po hospodách, naše dcera si nepřikrývá hlavu polštářem, aby neslyšela jak se rodiče hádají. Ale stačí to dnes vůbec? Ve světě kolem nás je toho tolik, čemu nerozumím ani já, co mě trápí a nemám odpovědi a co teprve ona? Vždyť je vlastně ještě tak malá? Není to potom snadné polapit takovou duši do pasti? Když v 15, jak víme, je všechno tak těžké. Já nechci, aby z toho "normálně" těžkého bylo to, co je snad úplně nejhorší - když člověk propadne drogám. Co mám dělat?

Fakta o důvodech, proč si mladí lidé začínají s drogami

Důvody, proč lidé berou drogy, jsou značně složité a podmíněné osobnostně i sociálně. Patří k nim:

• tendence vyhnout se bolesti tělesné i duševní, obtížnosti nebo všednosti života (přichází vúvahu zejména u alkoholu, marihuany, těkavých látek a heroinu)
• přání překonat zábrany, získat energii, výkonnost, čilost (částečně u alkoholu, především u stimulačních drog, jako je kokain a pervitin, přichází vúvahu i u Extáze)
• touha prožít mimořádný zážitek (typické pro marihuanu, LSD a jiné halucinogenní drogy, přichází vúvahu i u Extáze a toluenu)

Jde vlastně o přirozené lidské potřeby, k jejichž naplnění drogy nabízejí zdánlivě snadnou a krátkou cestu. Vedle nich existuje ovšem celá řada faktorů zvýšeného rizika u dětí i dospívajících, zejména:

• zneužívání nebo závislost na alkoholu či jiných drogách u některého zrodičů, sourozenců nebo blízkých přátel
• problémy sučením, chováním, pozorností a tempem (nadměrná, často nesoustředěná aktivita nebo naopak apatická, pomalá povaha)
• chronické bolestivé onemocnění
• duševní problémy (deprese, úzkost)
• zanedbávání, týrání, zneužívání dítěte a jiné závažné problémy vrodině
• studijní a učební obory se zvýšeným rizikem (říká se to např. o učebních oborech pro číšníky a servírky, o zdravotnických školách, středních umělecko-průmyslových školách)
• vysoce nevhodné sociální okolí vmístě bydliště, atd.

Často kladené otázky: čím to je, že je tak divný/divná - nejsou v tom drogy? Jak se k němu/k ní máme chovat?

Puberta a dospívání je složité období pro toho, kdo je prožívá, i pro jeho nejbližší okolí.  Vaše dítě nemusí být  takové, jako jste byli vy v jeho věku - je to jiná osobnost a také jiná generace.  Jestliže se vám zdá, že jste si se svým dítětem přestali rozumět, že má problémy, které před vámi tají, že jdete si vzájemně na nervy -  netlačte na něj, ale nerezignujte. Dávejte najevo, že vás neztrácí, že jste k dispozici. Může mít přirozené problémy a smutky, určitě nemusí být všechno hned způsobené drogami - ale problémy a smutky mohou přispět ke zranitelnosti vůči drogám. Vaše dítě i v tomto období potřebuje váš zájem, podporu (třeba v pozadí), pocit, že s vámi může mluvit na rovinu, když bude chtít a potřebovat, a že jeho problémy unesete. Také potřebuje, možná víc než kdy jindy, srozumitelná pravidla v rodině - co od něj očekáváte a co může očekávat od vás. I když s vaším synem nebo dcerou "mává" puberta, nemusí on nebo ona "mávat" s vámi.  Chovejte se co nejvíc normálně a snažte se neupírat pozornost jenom na něho nebo na ni. Otázka "Přiznej se, ty něco bereš!" by měla patřit až k těm posledním, které svému synovi nebo dceři položíte. Ale pokud nevíte nic o jeho kamarádech a kam chodí - na to byste se opravdu zeptat měli.

Rada,  jak ušetřit  vztahy

Přílišná pozornost "problémovému" dítěti může "problém" zvětšit a zafixovat. Pokud nemáte zrovna jedináčka, může tím trpět to druhé nebo další dítě. A třeba máte sami problémy, jako dospělí - pracovní vypětí nebo neúspěchy, stereotyp v manželství, možná vám vůbec přestává vyhovovat, jak žijete - to se ve středním věku stává. A vaši rodiče, právě v tom věku, ve kterém jsou, vás třeba také nenechávají v klidu. Je toho na vás hodně - starejte se sami o sobe a o partnera, abyste to zvládli.